„B“ bude to v pořádku. „Všechno to ze sebe dostaňte.“ „Udělejte to pro nás.“ „B“ se narodil, uvědomil si sám sebe, a prohlásil, že je Bůh. Rozhovor s profesorkou na začátku příběhu je divný. Vyjdou ze dveří „Jeho“ bytu a najednou střih a už „B“ stojí v nějakém podivném přístroji. Nějaký moc rychlej přechod. Pak už je to jen sněti vzpomínek, návratů a bojů. Pravda, děj vás nenechá vydechnout. Ale mám pocit, že tak by to nemělo fungovat. Člověk, tedy čtenář, není bůh a ono to neustálé zabíjení a krev . . . se někdy omrzí. Citát: V nitru jste musel tušit, co je smyslem vaší existence. Ty pasáže, které jsou nakreslené růžově až červeně na černém podkladě nejsou vůbec pěkné. Lepší jsou ty se zelenou barvou, zvířaty, domorodci a dalšími skupinami z různých časů. To mi tak trochu připomíná styl „Rahan“. Jinak je to přesně jako děj první. Přeskakování v časech, prolínání současnosti a krev. Všude teče krev. Brutalita zůstala, pojetí vyprávění také. A protože jsem první knize dal tři hvězdy, nevidím důvod, proč svůj „rituál“ měnit. Citát: Chcete říct, že jste přišel o náš subjekt?

Jak dopadlo pokračování akční pecky o nesmrtelném bojovníkovi? Na jedničku. Už první díl ve mě zanechal spoustu otázek a já se na pokračování moc těšila. A řekla bych, že jsem s ním dostala přesně to, co mi předtím chybělo. Jít víc do hloubky celé téhle věci s božstvím a následnou nesmrtelností. A tak B. doufá, že najde svého otce, aby dostal další odpovědi. Protože doufá, že by mu to pomohlo. BRZRKR 2 je tedy knihou dost jinou než ta předchozí. Především v ní není tolik akce a krve. Když už to přijde, dobře se to čte a skvěle na kresbu dívá, ale v poměrně menším množství. Přesto je tempo knihy neskutečné. A najednou byl konec knihy a já ani nevěděla, jak se to stalo. Povedená kniha, která má všechno, co je třeba, aby svého čtenáře bavila. Mise splněna  :)