Čaroprávnost

´Bábi nevěřila, že je možné, aby člověk vypadal úctyhodně, když se prohání vzduchem na domácím nářadí. Kromě toho tam nahoře musel být strašlivý průvan. Teď ovšem musely jít všechny námitky stranou. Nebyl čas na sebeúctu. Bábi zastavila jen na okamžik, aby sundala ze stěny klobouk a vylezla na hůl. Usadila se tam pochopitelně bokem (jak jinak!) a sukně pevně sevřela mezi koleny. “Dobrá,” prohlásila, "a teď můžeme vyraaaáááááá...” Napříč lesem se rozběhla poplašená zvířata, protože nad hlavou jim prosvištěl podivný stín, který chvílemi nesrozumitelně křičel a chvílemi až zbytečně srozumitelně nadával.´ Kdo si zvykl na Mrakoplaše, Dvoukvítka, Zavazadlo a sled praštěných gagů bez výraznější dějové kostry, ten může být “Čaroprávností” zklamán. Vydala se cestou mnohem obvyklejšího (souvislého) příběhu a vtipné situace musely poněkud ustoupit myšlenkám, především těm o rozdílech mezi ženským a mužským vnímáním světa. Smrť se objeví jen krátce a z ostatních známých charakterů potkáme snad jedině Knihovníka. Bábi Zlopočasná je naštěstí velmi silná figurka, schopná utáhnout celou knihu - navzdory nedostatku vedlejších postav, které by jejímu temperamentu zvládly zdatně sekundovat. Pro mě je tenhle díl cosi mezi nejzdařilejšími kousky “Zeměplochy” a kapku nezáživnou “Toničkou Bolavou”, tedy Pratchettův více než slušný standard, vážnější, přesto stále hravý, plný humorných přirovnání i jiných dovedných hrátek se slovy. 75-80%

Kyselá prdel? Žádná extra fantazie, žádný novotvar. V tomto případě ;-). A přece. Slyšel někdy někdo tak kouzelné spojení umocněné jeho účelem? Pratchett je jednoduše nepřekonatelný. A nejenom pro tyto malé detaily. Cynismus, sarkasmus, ironie a škodolibost. A úsměvnost. No ovšem, to je rovněž Pratchett. Přece jenom však je Čaroprávnost o dost menší fantasmagórie, než Fantastično. Bavila jsem se úplně stejně, nechtělo se však po mě oné strašidelné pozornosti. A jestli jste ještě neslyšeli o mágyni, tak tohle je další důvod, proč se ponořit do Čaroprávnosti.