Mám ráda historické romány a i když se tady jedná o autobiografickou knihu Cecilie Sternbergové, kniha se četla báječně, jako román. V době kdy kniha vznikala, byly autorčiny vzpomínky již obroušené časem a tak se čtenáři může zdát, že se zase nic tak hrozného nestalo. Opak je pravdou, pokud si člověk uvědomí, jak hrozné je již jen samotné vykořenění a nemožnost vrátit se domů... Je mi líto, že pan Leopold odpočívá tak daleko od svých milovaných a že se s paní Cecílií nedočkali návratu do rodné vlasti. Je mi smutno z naší historie a bojím se budoucnosti. Kam se zase náš národ žene, máme se tak dobře jak jsme se ještě v životě neměli, nesužuje nás válka, bída, nedostatek a přeci pořád reptáme, stěžujeme si a jsme tak málo spokojení a šťastní. Častokrát jsem se během četby ze srce zasmála, autorce nechyběl smysl pro humor, častokrát podivila nad neskutečnou tolerancí, láskou i dobrosrdečností dvou lidí. Není v mích silách zapamatovat si veškeré příbuzenstvo a přátele rodiny Sternbergů, každopádně jsem si již nějaké doplňující informace vyhledala na internetu a v létě se chystám do Častolovic.

Tak já jsem to udělala přesně naopak než většina čtenářů . Nejdřív jsem navštívila úžasné Častolovice , tam jsem si koupila knihu , páč mám pro českou šlechtu odjakživa slabost a pak jsem začala číst. Kniha je neuvěřitelná . Hraběnka Sternbergová je velmi otevřena , čehož si velmi cením . Popisuje v ní osudy od útěku z Československa , pak život ve Francii , USA a na Jamajce . Celou knihu ovšem protíná i vyprávění a vzpomínky na dětství a mládí . Je to rozhodně jedna z nejlepších autobiografií, které jsem četla . A víte co ? S hraběnkou Sternbergovou bych si klidně dala kafe , tak to musela být úžasná žena . Velmi doporučuji ...