Chameleoni jsou divným románem. Ten obrovský časový rozsah musel mít daň v tom, že nelze souvisle vyprávět uvedený celý časový úsek. Nejvíce je asi z válečných let do roku 1948, pak jsou tam větší skoky. A úplně si nejsem jistý, které tři hrdiny autor měl na mysli. Nakonec mi z toho vypadla jména Luhan, Fanta, Pirous. Nebo ještě Jung, Kulbánek? Je to takové neurčité. Opravdu často zasáhla podivná náhoda, na druhou stranu musel děj odsýpat, protože to není román nijak rozsáhlý. Někdy chybějící předložky, nebo naopak něco navíc je bohužel standardem u vydavatelství Česká citadela, jak jsem se přesvědčil u jiných knih. Autor si nejspíše ukousl velké sousto tím časovým údobím, a proto je děj takový plochý, k postavám si čtenář neudělá nějaký vztah. Ale při čtení jsem se nenudil, byly tam i záživné části a někdy i spád.

Od chvíle, kdy autor představil jednotlivé větve příběhu, jsem tušila, že text bude jedno velké špatné. Chtěla jsem věřit, že se v odhadů pletu... Příliš mnoho psů, zajícova smrt - tohle asi nejlépe vystihuje moje dojmy románu. K tomu připočítejte opravdu děsnou redakční práci, chyby, překlepy. Jediné body snad za snahu.