Čím temnější, tím lepší

„Když inteligence předhoní emoční stabilitu je konec světa jenom otázkou času!“ Stephen King už nepíše horory. Jeho nové povídky nejsou o nic děsivější než běžné denní zprávy. Sebere a nahází do hrnce zajímavá témata, polévku zahustí covidem a Trumpem, a servíruje váženým čtenářům. Podivuhodné je, že na rozdíl od daily news, jsou ty jeho polévky výživné a chutné. On nám prostě dává něco, co sám už dávno má, proto není žádné překvapení, že se nám jeho dílo líbí! Dva výborné citáty si přidám do svojí sbírky.

Sbírka se točí kolem různých témat od mafiánů po mimozemšťany. Čelíte v ní krokodýlům i hadům. Duchům. Narazíte i na sériové vrahy a právníky. Některé povídky jsou lepší (či delší), jiné jsou slabší (či krátké), jak už to u sbírek bývá. U některých King vyklízí pole a nechává vás dumat nad koncem. U některých to ukončí s grácií rytíře, který zkrátil draka o jeho hlavu. Ale! Vypravěčské umění a schopnost navodit tu pravou atmošku - to je Kingovo gró. K tomu všemu přidejte parádně napsané postavy a bohatou fantasii, které se opravdu meze nekladou. Kdyby to šlo, přejmenuju sbírku na „Čím starší, tím lepší“, protože s postupujícím věkem přichází autor k osobnějším tématům, kdy se hlavní postavy musí vypořádat nejen s nadpřirozenými silami ale hlavně se sebou samými, s přirozeným stárnutím a nevyhnutelnou smrtí. Jejich démoni už nevylézají z kanálů, ale z paměti, samoty a nemoci. Možná je kniha o to více děsivá, protože si najednou uvědomujeme nejen svou smrtelnost, ale hlavně tu autorovu. Doufejme, že nám mistr naservíruje ještě spoustu takhle vymazlených věcí. A musím přiznat, že je to asi jedna z nejlepších sbírek povídek, kterou jsem kdy četla. Může za to Dannyho noční můra? Ta se mi zdála totiž ze všech nejlepší!