Čítanka Neila Gaimana

Průřez tvorbou jednoho z mých oblíbených autorů....našla jsem tu opravdu spoustu povídek, které dlouho nedostanu z hlavy a je moc dobře, že jsem se i s touto částí jeho tvorby mohla seznámit na jednom místě....ale...ale prostě u Gaimanových knih (a jak jsem si zjistila i povídek) to u mě funguje tak, že se na začátku tak trochu "oťukáváme," seznamujeme a pak se najednou ocitnu v úžasné řece, vezu se po proudu a prostě nechci, aby to skončilo. Ale ono to skončí a u těch povídek až příliš brzo. A to mě vážně štvalo, že mě ta řeka příběhu sotva jsem se trochu sklouzla prostě "vyhodila na břeh" a já zas musela začínat znova, i když jsem taaak moc chtěla ještě chvíli zůstat.

Gaimanova mysl je studnicí příběhů různorodých žánrů chytře si hrající s mytologií, historií a popkulturou a Čítanka je toho krásnou ukázkou. Chronologické řazení textů naznačuje jistý vývoj, nicméně i autora neznalý čtenář musí již od trojice povídek Rytířství, Záhadné vraždy a Trollův most mít v hlavě určitou představu, jaké příběhy Gaiman typicky vypráví. Postupy jsou si často podobné a i tak to pokaždé prostě výborně funguje. Částečně snad autobiografické povídky jako jsou Jezírko se zlatými rybkami či Fakta v případu zmizení slečny Finchové jsou proloženy výbornými fantasy kousky alá Sluneční pták a také výňatky z jednotlivých Gaimovových románů. Ty jsou zde dost možná až zbytečné, kniha by určitě zvládla stát jenom na povídkách. Ačkoli mám teď chuť znovu si přečíst Americké bohy (i kvůli dvěma "sequel" povídkám) a dát šanci např. Oceánu na konci cesty, který jsem doposud neznal; takže vlastně chápu, proč byly zařazeny. Snad jen Lovecraftovské alegorie se mi příliš nelíbily, ale uznávám, že to bude asi jen kvůli neznalosti původních textů.