Upřímně řečeno, na to, že jsem za knihu dala pět stovek jsem trochu zklamaná. Byl to moc hezký osobní deníček, opravdu moc hezký, osobní příběhy krása, po grafické stránce pohlazení pro oko, ale co do obsahu to bylo poněkud povrchní. Jako první seznámení s tématikou asi ne špatné, ale žádné hlubší vědomosti ani porozumnění člověk nezíská a informace jsou vůbec ředěné v homeopatických dávkách. Nevím, co přesně jsem čekala, ale tohle mě prostě zklamalo, ačkoliv články Aleny Wehle mám moc ráda. Vlastně možná proto. Na druhou stranu, knihu jsem si koupila hlavně jako vyjádření podpory a z této stránky toho nelituji.

Knihu bylo příjemné nejen číst, ale také je jedinečná ze senzorického hlediska - je velmi příjemné dotýkat se jejího přebalu a její stránky mají netypickou papírovou vůni. Obsah se mi ale těžko hodnotí: někoho možná Citlivka může nasměrovat k lepšímu pochopení sebe sama, ale mě osobně tato kniha podněty k osobnímu rozvoji nepřinesla. Autorka v problematice nejde moc do hloubky, je to spíš takové intuitivně laděné "povídání" o vysoce citlivých lidech. Nejslabší jsou určitě fragmenty textu věnované léčivým kamenům, silovým zvířatům a kolu roku, které se nacházejí v kapitole "Síla citlivosti", přičemž zařazení těchto témat do knihy z mého pohledu postrádá smysl, neboť nemají logickou návaznost k tématu knihy. I za předpokladu, že knihu drží v ruce čtenář, který má o tato témata zájem, informace jsou velmi povrchní (což je v konečném důsledku možná dobře, ale ještě lépe by bylo tato témata do knihy vůbec nezařazovat). Na Citlivku tedy pohlížím jako na příjemnou oddechovou knihu, ale potenciál k seberozvoji jsem v ní hledala marně. Kniha je stejná jako oblaky na jejím obalu: relaxujete při pozorování toho, jak se ty mráčky textu vznáší nad Vaší hlavou, ale když se jich pokusíte dotknout a odnést si z nich nějaké poznání, zjistíte, že je to jen prázdno, co se Vám rozplývá pod rukama.