Tato kniha se táhla. Je to hooodně poklidná detektivka, až tak, že jsem měla pocit, že se tam nic neděje. U Xaviera Kieffera po požití jídla v jeho restauraci zemře hlavní recenzent pařížských restaurací. Vypadá to na skvělou jízdu, ale stále se nic moc neděje. Rozvine se vyšetřování, proč se to stalo. Dochází k požárům v jiných restaurací a zmizení jejich majitelů. Policisté vyšetřují, ale Xavier tomu chce přijít sám na kloub a pouští se do vyšetřování na svou pěst. Vyšetřování mi místy přišlo i nelogické. Zavede ho z Lucemburska až do Paříže, setkává se s Valérií Gabinová, šéfka zemřelého kritika. Od ní získává nějaké informace, dostává se k informacím o Ďábelském ovoci, které není v kulinářském světě pořádně prozkoumané a zdá se, že za tím něco bude. Spojuje se známým chemikem, aby mu udělal rozbor toho ovoce. Postavy byly ploché, kniha nešla do hloubky, postup vyšetřování také zvláštní. Jediné, co mě zaujalo byla popsaná různá jídla, pak ovoce, které obsahuje glutaman sodný, který používají v čínské restauraci a to je to, co lidem na jejich jídle tak chutná. Ve zmíněném ovoci je ho ale mnohem víc. A velká konzumace může být jedovatá. Celou knihu jsem čekala, kdy se to rozjede, kdy nebudu moci kvůli napětí knihu odložit, ale nedostavilo se. Na konci sice trochu něco bylo, ale já to autorovi vůbec nevěřila. Co musím vyzdvihnout je nádherná obálka a předsádka knihy díky níž jsem si knihu vybrala. To je paráda. Pak se mi líbila popsaná jídla a nějaké recepty. Mrzí mě to a věřím, že své čtenáře si najdemě kniha nepřesvědčila. Třeba jsem jen moc náročná nebo mi zrovna nesedla v konkrétním čase možné je všechno. V tuto dobu musím dát nízké hodnocení.

Skvěle jsem se pobavila, moc jsem si tuhle knížku užila. Výjimečná místem děje - Lucemburk (Gibraltar severu) projdeme, prolezeme, projedeme skrz naskrz, včetně kasemat, Václavských hradeb, dolního a horního města, výtahu, mostů, i do řeky budeme muset s hlavním hrdinou... A nezůstaneme jen u něj doma, ale vydáme se autem či letecky na otočku na všechny světové strany - do Německa, Švýcarska i Francie, při pátrání po řešení zločinů, které se hrdiny dost dotýkají. Gastro zápletka byla zajímavá, přírodní versus umělá průmyslová výroba potravin, zisky, matení spotřebitelů, divné EU statistiky i nařízení neřešící vše, nebo naopak až moc. Žádné podrobné recepty, ale pár námětů v lokální kuchyně samozřejmě nechybí (i když slovníček někdy nerozklíčuje vše z podivné lucemburštiny, např. wäinzoossissmat moschterzooss, haart eeër mat wäisser zooss), vždyť hrdina byl nadějný oceněný mladý kuchař, nyní vlastník dobré restaurace Dvojkostelí ve městě. Catvanum jako titulní nově objevené ďábelské ovoce dodávající mimořádnou chuť jakémukoli jídlu (i blafu) bylo osvětleno na známém a hojně používaném glutamanu sodném - vůbec nejde přes chuťové pohárky, rovnou se dobude do mozku ... a udělá v něm dřív nebo později jistou paseku (naštěstí na něm nejsem závislá a nepřicházím s ním do styku, takže jsem si mohla výklad užít). Autor má dar lehkého pera, pěkně vykreslených hrdinů, atmosféry místa, ale zdaleka není německý studený čumák, takže naservíruje tu a tak vtip a humor: "Vetanen pouzdro otevřel a vytáhl nůž. Rukojeť byla z kosti, zdobená jemným vyřezáváním, čepel krátká a rovněž zdobená. 'Finský lovecký nůž. Ostrý jako čertova sestřička. Od mého dědy.' 'A s tím památečním nožíkem chceš držet v šachu žoldáka cizinecké legie, jestli bude čekat za dveřmi ve sklepě?' 'Když to bude muset být,' zabručel Vatanen. 'Můj děda s ním složil soba. Možná jsem jen malý úředníček EU, ale když mně nebo mému příteli jde někdo po krku...pak neznám žerty. V žilách mi koluje laponská krev.'"