Dávné proso

Dávné proso Vašich veršů jste zasil, Pane Básníku .... a ono je stále tady.... Přes vzpomínky z dětství - sonety pro staré lásky až k nepatrnému requiem...u Vás je nač vzpomínat .... Podzimní Nedali jsme si pozor zas jsme zapomněli a nepřipravené nás podzim překvapil Pykáme za to teď a sbohem sbohem léto odpusť nám lhostejným té těžké viny díl .... A posílám " Sonet jako talisman " : Ve světle létavic do stříbra jsem vyryl SINE AMORE NIHIL bez lásky není nic ..... A melancholické fotografie jako doprovod ....

Píseň o nejbližší vině Je studánka a plná krve a každý z ní už jednou pil a někdo zabil moudivláčka a kdosi strašně ublížil A potom mu to bylo líto a do dlaní tu vodu bral a prohlížel ji proti světlu a moc se bál a neubál A držel ale neudržel tu vodu v prstech bože můj a v prázdném lomu kámen lámal a marně prosil: kamenuj A držel ale neudržel a bál se ale neubál a studánka je plná krve a každý u ní jednou stál Na komentář mé mentální schopnosti nestačí. Já tuhle básničku miluji a každý prosinec, když si zakládám nový diář, vlepím ji na přední stranu.Teď mně napadá...proč, když jí umím nazpaměť ? No,vždyť to říkám...mentál.... :-)