Komunita zmizelých

Nápad super, ale kdyby ho zpracoval někdo jiný nějak jinak..

Hodně váhám, jak s tím naložit. Opravdu hodně. Téma se mi dokonale trefuje do vkusu - miluju příběhy z příchutí tajemna odehrávající se hluboko v lesích, mám leccos nastudováno i z oblasti různých podivných komunit, a pokud se to ještě k tomu odehrává v podzimním listí a ve sněhu, je to tutovka. Začnu plusy. Ty jsou i vidět, neboť obálka se nakladatelství Jota opravdu povedla a hravě strčí do kapsy tu z původního vydání, která je tuctová. Naše vydání vás alespoň už při prvním pohledu šoupne do atmosféry. Dalším velkým plusem je použítí jazyka, který je na pomezí reality a snu a propůjčuje dílu nevšední a magickou náladu. Neřekl bych, že je to "atmosférické", spíš svým způsobem poetické, při čtení člověk cítí melancholii lesa i chlad pronikající dřevěnými prkny chatrných obydlí. Začátek je výborný, prvních pár desítek stran jsem neměl tušení, kam mě to zavede a bylo to velmi neotřelé. Pak se to bohužel překlopí do kombinace Shyalamanovy Vesnice (prostředí a zápletka) a Nolanova Mementa (způsob vyprávění) a originalita zmizí. Úplně. Oba filmy jsou vynikající, takže by moje stížnost vlastně ani být stížností neměla, ale přece jen bych od autorky čekal alespoň nějaký vlastní nápad. Narozdíl od zmíněných tady není ani nijak překvapivý konec, všechno to vlastně čekáte už od začátku a ono to tak opravdu skončí. Navíc, zejména v prostřední části knihy, jsem měl pocit, že to vázne, a to až do té míry, že se hodně částí textu po pár stránkách opakuje; autorka se soustředí na vykreslení pocitů tak urputně, že nechává čtenáře stagnovat na místě. Takže ve výsledku je Komunita zmizelých knížka krásná, i když naprosto neoriginální.