Deset let na Borneu

Konec 19. století a Borneo: viktoriánská éra a exotika ("věda a dobrodružství"), boj o moc a politické hrátky (země v moci jednoho muže uvnitř anglického impéria?), tahanice mezi námořními velmocemi o mořské cesty spíš než ostrovy... Samotné autentické výpovědi (byť přejato hodně z vyprávění nebo existující literatury) manželky jednoho z anglických průkopníků předchází dlouhatánský úvod, u něhož není jasný autor, zato místo a doba vzniku ano (1999). Zřejmě ho přičinila editorka uvedená na obálce, ale knize moc nepomohla: pro mne předložila ještě zmatenější výklad situace na Borneu v 19. století (s minimálním exkurzem do let pozdějších) než sama Adina kniha, jednak je k Adinu vyprávění na můj vkus přespříliš kritická (mj. tvrdošíjně jej označuje za "knížečku", což mohla udělat Ada sama, nikoli už ale redaktorka - ostatně 160-stránkový text žádnou knížečkou není), takže ve výsledku se mi do samotné knihy ani už moc nechtělo. Redaktorka svůj elaborát měla přilípnout, učesanější a kratší tak maximálně za samotné předkládané dílo, aby nebyl čtenář jakkoli ovlivněn předem (přitom v něm chybí např. informace o tom, jak a proč se svobodná Ada na Borneo vydala). Z hlediska formy knihy jsem tedy velmi zklamaná.

Hezká, ale trochu naivně psaná kniha. Dá se vnímat, jako dobový dokument. Autorka popisuje Borneo 19.tého století tak, jak jej viděla bohatá angličanka.