Dobyvatel světa

Obecně mi nejde moc po srsti sklon některých autorů literatury faktu domýšlet si v zájmu větší dramatičnosti různé neověřitelné detaily jako jsou duševní pochody osob, fiktivní dialogy nebo poetická vykreslení počasí v konkrétní významný den. Richterova biografie Alexandra Velikého je informačně bohatá, čtivá, podložená historickými prameny (ačkoliv možná právě z nich pocházejí některé dobové legendy vydávané zde za fakta), postavu velkého vojevůdce se snaží vykreslit se všemi jeho klady i zápory, ale nejednou se uchyluje právě k takovým lacině beletrizujícím efektům. Budiž, ve většině případů se dá na tu hru přistoupit. Jsou tu ale minimálně dvě místa (popisy svatebních nocí Filippa a Olympie a především pak Alexandra a Roxany), kdy emotivnost a barvitost líčení působí vyloženě směšně. Samozřejmě nic proti erotice a nepochybuju, že si to oba páry tenkrát skutečně pořádně užily. Jenže zasazením těchto lechtivých vsuvek do jinak seriózního textu se tu autor nevědomky staví do pozice vilného staříka, který chtěl při náročné práci občas nějak ukonejšit svoje libido. Škoda těchto úletů, jinak se kniha četla moc dobře.

Karla Richtera považuji za profesionálního autora, který umí psát knihy, libí se mi například jeho dílo Hranice placená krví. Nezpochybňuji jeho přínos a úroveň pro 20.století, zde však těžce přestřelil. Kromě finanční nouze, nebo pýchy, že úroveň a znalosti z jedné oblasti jsou bez problému volně přenositelné i do druhé, si však neumím vysvětlit, co autora k napsání této knihy vedlo. Dovedu odpustit a pochopit, že nepoužívá citace (byť je to literatura faktu, aspoň mohly být zdroje na konci každé kapitoly, nikoliv jen na konci knihy), i největší současný odborník na punské války profesor Dexter Hoyos napsal nedávno knihu Mastering The West bez nich a nikdo mu to nevyčítá, úroveň díla, to nesnižuje. Jenže je to právě o znalostech a úrovni zdrojů. Kniha prakticky nemá žádné novější zdroje, nepřináší nic nového, faktografického. Nějakou reálnou analýzu možností válčících stran, logistika, atd. Chybí zde i snaha zapojit do toho znalosti dobové ekonomie, společnosti atd. Jaký vliv na makedonskou expanzi měla ekologie, enviromentální prostředí aj. Zdrojů v angličtině, francouštině, němčině, ruštině je přitom na výše uvedená témata dostatek. Je to nepovedený umělý pokus o narativní historii (kterou mám jinak rád, jenže T. Holland má jinou úroveň a představuje velké množství faktů i problémové otázky). Vyloženě laciné mi přijde popisovat Filipa II. jako opilce, scény sexu a násilí mi přišly značně divné, tohle že patří do literatury faktu? Popis jak se Filip opil a souložil s manželkou? Dnes už je mezinárodní obec učenců někde jinde, než zlý Filip a hodné Athény, situace let 356-338 př.n.l. byla mnohem komplexnější, Athény nebyly jediné centrum moci řeckých městských států, Démosthenés dělal trestuhodné chyby i demagogické akce, nebo politické podvody, není to takový svatoušek, jak nám ho tradice klasické filologie vykresluje. Přitom stačilo číst nové anglické překlady attických řečníků a srovnávat fakta. Samotné tažení proti Persii bylo značně nebezpečný a náročný podnik, kde se odehrálo mnoho bitev, Alexandr byl možná geniální, ale bez schopného velitelského sboru by nedokázal nic, opět analýza, použití důkazu, proč s něco stalo, zde většinou chybí. Zcela absentují novější interpretace zahraničních odborníků, zda bitva u Gaugamély byla vyhrána za pomocí zrady jednoho z perských šlechticů, Persepolis byla ničena pouze selektivně, ne jako šílený opilecký večírek, Alexandr záměrně zmenšoval ve zprávách svoje ztráty atd. Je toho prostě mnoho, co knize chybí, aby to byla literatura faktu, skutečné dílo, které je pro čtenáře přínosné (a nikoliv jen příjemné na čtení, tedy přepsání Arriána, ostatní primární prameny jsou zde minimálně). A kniha z ranku literatury faktu má být přínosná, i ta poularizační má obsahovat nová fakta a hypotézy. Mohu pochválit většinu obrazových příloh, map, to je asi tak vše. Možná, že to není ani tak chyba autora jako drakonické podmínky nakladatelů, vytvoř knihu za rok. Ano jde to, pokud člověk téma důkladně zná, má výpisky, načteno, nic mu z literatury nechybí, pokud má k ruce schopného grafika a editora. Jinak takto pracovat nelze. Kniha literatury faktu se má prostě tvořit z nových faktů, vlastních hypotéz autora, práce na ní mají trvat běžně 2 roky, v zahraničí jsou běžné i 3 nebo až 5 let. Až čeští nakladatelé budou trochu soudní a méně skrbličtí, tedy začnou autorům platit a živit je realným platem v průběhu práce, tak věci budou jiné. Zůstává mi navíc záhadou, jak ediční rada nakladatelství Epocha, kde sedí samí doktoři, docenti apod. mohla tohle s klidným svědomím pustit do oběhu. Čeští čtenáři mají na téma zatím dostupné pouze knihy http://www.kosmas.cz/knihy/137569/alexandr-veliky/ http://www.kosmas.cz/knihy/142890/alexander-veliky-a-jeho-elitni-pechota/ nebo pokud milují beletrii jsou zde díla mistra Pressfielda http://www.kosmas.cz/knihy/127396/ctnosti-valky/ http://www.kosmas.cz/knihy/140364/afghanske-tazeni/ Z těchto knih se dozví mnohonásobně více, dílu Karla Richtera se proto zdaleka vyhněte.