S hlavní postavou mě pár věcí spojuje. Hlavně diagnóza, neumět lhát a funkce přečíst a nezapomenout. Někdy připomínáme přednášející profesory,  protože používáme obě encyklopedické výrazy. Thea je pro své okolí podivínka, outsider zakuklený v knihach bez špetky emocí. Má totiž formu PAS -Aspergerův syndrom. Sice už od dětství nechápe běžnou komunikaci,  narážky sourozenců, proto si prošla mnohými terapiemi, ale má geniální paměť ve svém oboru. Někdy se to strašně hodí. Je lékařka a na jejím oddělení po střetu s autem leží její otec napojený na přístrojích. Sourozenci chtějí léčbu ukončit,  myslí si, že už to je zbytečné a vleklé,  ale Thea je opačného názoru. Dozví se , že šlo o cílený útok s vražedným úmyslem. Říká, že otec by měl dostat druhou šanci. Dokáže obstát a obhájit svůj názor a přesvědčit nejen sourozence , ale i komisi personálu?  V příběhu se odvíjí osudy více postav.

No dobře, schéma je mírně ošoupané ! Čtení je to ale příjemné, nevzrušivé, nanejvýš vhodné do rituálu před spaním. Jeden se také sem tam něco dozví z lékařství a může okolo sebe napříště házet Arspergerův syndrom nebo stav locked-in a to za těch pár hodin příjemně strávených s tímto dílem určitě stojí.