Elizabeth Finchová

Můj třetí Barnes, Některé věci se opakují, jako třeba nespolehlivý vypravěč, sebeironie, spíše nesympatický hrdina, filozofující přesahy, banální zápletka. Přiznám se, že ne všechny autorovi záměry jsem během čtení odkryl. Nicméně skvělý doslov L. Nagyho mi pomohl lépe ten celek a záměr autora pochopit. Vnitřně se ptám, čí je to chyba, když kniha potřebuje vysvětlení? Odvedl autor špatnou práci, nebo je vina na straně čtenáře? Pravda bude někde mezi, ale určitě se tahle kniha nedá číst samostatně bez znalosti jiných autorových děl. Ale co mne zpětně nadchlo, byl trik se špatnou až podprůměrnou prací "vypravěče" o Juliánovi, i když mne při čtení neuvěřitelně otravovala, tak zpětně vidím, že tam má své jasné místo a roli. Kniha je rozhodně skvělá tím, že nutí čtenáře během čtení přemýšlet a filozofovat s autorem.

Prvá tretina sa číta výborne. Spoznávame učiteľku, podľa ktorej je kniha pomenovaná, a obdiv rozprávača (Neila) k nej. Je to pútavé. Samotná osoba Elizabeth Finchovej určite zaujme svojou netuctovosťou, stoicizmom, rozhľadom a múdrymi odpoveďami i otázkami, ktoré svojim študentom kladie. Bavila ma aj časť, takpovediac detektívna, kde sa Neil snaží dopátrať nejakej pointy či skrytého významu v zápisníkoch E. F. Po tom, čo tento oriešok rozlúskne (druhá tretina knihy), ma to už bavilo pomenej. Mám na mysli stať o Juliánovi Apostatovi. Netvrdím, že som sa nedozvedela niečo nové, ale pripadalo mi to tam vsunuté ako päsť na oko. Akoby sa autor zasekol v opise E. F., tak si "pomohol" iným príbehom. Vypchal vatou prázdne miesto v románe... A potom sa v tretej časti knihy k zaujímavej postave pedagogičky vrátime, ale to čakanie, čo sa z toho vlastne vykľuje, nevyústilo nikam. Akurát v skonštatovanie, že muži a ženy vnímajú ľudí vo svojom živote inak. Že tú istú osobu vnímajú mnohí rozdielne, každý iným, svojským spôsobom. To je asi jasné, nie? Pre mňa je takýto výstup málo. Rovnako ako spôsob, pomerne únavný, akým k nemu autor došiel. Škoda, lebo začínalo sa to sľubne...