Fenomén Ecce Homo

Psal se rok 1905. V centru rakousko-uherské monarchie, ve Vídni, probíhala V. mezinárodní výstava automobilů. Právě zde se zrodila myšlenka uspořádat srovnávací jízdu Vídeň-Vratislav-Vídeň. Zatím se ale nevědělo kudy tato téměř 800 kilometrů dlouhá trasa přesně povede. O konečné podobě turistické jízdy Vídeň-Vratislav-Vídeň a mimo jiné i o detailech vrchařského závodu byli účastníci informováni teprve několik týdnů před jejím konáním. Inspektoři projeli celou trasu a s velkou pečlivostí zaznamenávali průjezdní časy a podmínky na tehdejších silnicích. Cestu přes Mikulov popsali jako kopcovitou, nicméně nepříliš strmou. Dále cesta na Olomouc pokračovala po dlouhých rovných úsecích s několika, blíže nespecifikovanými, kritickými úseky. Pod označením "Bergstraßenrennen" tedy volně přeloženo "závod na horské cestě" zařazují 6 kilometrů dlouhou silnici za Šternberkem, která nabízí uspokojivý sklon vozovky pro tento typ závodu. Termín jízdy v tomto úseku pak naplánovali na 18. května 1905. Dobový tisk tehdy informoval o náročnosti tratě stoupající po úbočí kopce za Šternberkem ve směru na Opavu. Strmý a obtížný profil tratě s pěticí ostrých zatáček žurnalisté srovnávali s průjezdem přes rakouský průsmyk Semmering, jenž již byl v té době významným motoristickým pojmem. Toho roku vznikla velmi silná tradice a ta úspěšně pokračuje přes všechna úskalí, války a problémy až do současnosti. Nezměnilo se na ní téměř nic. Stále platí slova, které otiskly Lidové noviny v roce 1930: "Opravdu ani romantický hrad ani malebná poloha nemohly zajistit Šternberku nikdy ani desítinu té slávy, toho překypujícího ruchu a intensivního života jako silnice do vrchu nad ním.". Kniha Fenomén Ecce Homo podrobně popisuje celou, více než 100 let dlouhou a velmi pestrou a bohatou historii jednoho z evropsky nejvýznamnějších motoristických podniků.