Danielu Fischerovou sleduji dlouhodobě; v dávných devadesátkách byly pro mne zjevením její divadelní hry, v tomto tisíciletí čtu její povídky a poslouchám, pokud na něco jejího narazím v rozhlase. Nikdy se mi nepovedlo zažít její seminář, ale na to snad ještě dojde... Každá její povídková sbírka je neobyčejný, strhující zážitek; Fialky, tajemství nejsou výjimkou. Miniatury hutné, na jedné straně nemilosrdné, na druhou nadmíru empatické. Často s dramatickou situací, s postavami pochopitelnými, i když ne vždy hodnými identifikace, s úhlem pohledu, který čtenáře na první dobrou nenapadne, bez výhrad s překvapivou pointou. A psány jazykem, který je přesný a zároveň kultivovaný... Díky.

Jedna z nejhezčích knih, které jsem letos měla v ruce. Poetika, úspornost, nečekané rozuzlení, vtip, něha, moudrost, přehled i nadhled... Až jsem se rozněžnila :-)