„Setkání s druhým člověkem, je událost (tváří v tvář, v situaci) … vystavení se blízkosti druhého, prolomení uzavřenosti Já.“
Každé setkání s filozofií prof.Petříčka je „zážitkem myšlenkového dobrodružství“, tak se vyjádřil, někde jsem četla, jeden z jeho studentů, lépe už bych to říct opravdu nedokázala, je to totiž opravdu tak.
Na tuto knížku jsem měla už nějaký čas spadeno, vzpomněla jsem si na...
„Setkání s druhým člověkem, je událost (tváří v tvář, v situaci) … vystavení se blízkosti druhého, prolomení uzavřenosti Já.“
Každé setkání s filozofií prof...
„Setkání s druhým člověkem, je událost (tváří v tvář, v situaci) … vystavení se blízkosti druhého, prolomení uzavřenosti Já.“
Každé setkání s filozofií prof.Petříčka je „zážitkem myšlenkového dobrodružství“, tak se vyjádřil, někde jsem četla, jeden z jeho studentů, lépe už bych to říct opravdu nedokázala, je to totiž opravdu tak.
Na tuto knížku jsem měla už nějaký čas spadeno, vzpomněla jsem si na ni s tím nejtěžším tématem letošní čtenářské výzvy – tíživé téma holocaustu, i o něm je toto „fenomenologické filozofické setkání“. Pan profesor zde opět rozvíjí, právě v rámci fenomenologické tradice, spoustu zajímavých myšlenkových experimentů…
„Myšlení, ať chcete nebo nechcete, podléhá své době.“ … ať chceme nebo nechceme, nelze se tomu vyhnout … pro každého jsou formativní roky, v nichž objevuje svět …
a právě na tom nejtíživějším období 20. století – holocaustu – pak hledá hranice dané společenskými konvencemi, a nejen to, spíš se dá říct, že je překračuje, a promýšlí svět trochu jiným způsobem (než jak jste možná zvyklí) … až k limitním stavům lidské představivosti (a věřte, že fenomenologie má velmi často tyto tendence, k takovým stavům vás dovést :-).
Se současnou krizí společnosti (situací s uprchlíky) promýšlí skrz optiku jedné historické etapy, určitá východiska, která se k ní vážou a v nich vidí paralely s dneškem, poukazuje na „sílu strachu“, z vnějších vlivů, která vedla ke katastrofě nečekaných rozměrů, poukazuje na to, jak je tento strach v naší evropské kultuře, napříč etapami, všudypřítomný … „kde se bere (strach), když víme, že rétorika a činy, stavěné na strachu, vedly k Osvětimi?“
„Hrůza z krize je kontraproduktivní. Krize znamená, že se něco změní … to patří k vývoji, to je jedna věc … obrovské nebezpečí ale vidím v panických zkratkovitých reakcích, k nimž krize vybízejí. Jakmile se snažíme něčemu uzavřít, tak to znamená, že strach ochromil naši schopnost reagovat … na problémy.“
„Děsím se společnosti, která nejenže se myšlení bojí, ale dělá všechno pro to, aby myslet nemusela.“ … co jiného pak je „přišla ke mně informace a beru ji, jako danou“? … takovým obrovským prostorem je dnešní prostředí fake news!
A tak si pan profesor, jako správný filozof, klade otázku: PROČ?
Proč, když svět zažil holocaust, se to dnes opakuje? … a věrný své fenomenologické tradici, ji i zodpovídá. Vy tak máte možnost, vydat se spolu s ním po stopách jednoho zajímavého myšlenkového experimentu, na jehož začátku je „setkání s Druhým“ … s člověkem tváří v tvář, v situaci … a faktem, že holocaust „nestvořil své svědky“ …
„sama struktura této události zabránila, aby její oběti byly schopné dosvědčit … vlastně nikdo ze zúčastněných … nepochopitelnost ochromuje všechny“ …
… bude pátrat, co se stane s člověkem, když se ocitne „uvnitř“ takové události, pochopíte, že je nemyslitelné svědčit mimo referenční rámec události, vymanit se z něj a reflektovat událost jakoby z vnějšku … a už vůbec je nemyslitelné požadovat něco takového po obětech, které ztratily dokonce i schopnost obracet se k druhému jako k „Ty“, pak se totiž nedokážou vztahovat ani k sobě samým, tedy svědčit sami o sobě … „jejich zkušenost, jako oběti, se tak stala nesdělitelná i jim samým“ … a právě to je vyhlazení … paměti dějin …
… všechny pokusy svědčit tak překračují hranice lidské schopnosti chápat …
Petříček se skrz tyto úvahy pak dostává až k zhroucení lineární časovosti … a tak i k Husserlovi a jeho „analýze vnitřního uvědomění času“ a popisuje paradoxy kontinuity a diskontinuity, kterým fenomenologie čelí … a tady (věřte mi) se už dostáváte až na samé hranice myšlení … skrz úvahy – zápasení s možnostmi jazyka – až … na hranice sebedestrukce :-).
PS: souhlasím s komentářem níže - pan profesor píše celkem srozumitelně i pro laiky, ale spíš doporučuji, pokud se ve fenomenologické terminologii už trochu orientujete.
Číst více
Číst více