Géniové

Mario Vargas Llosa a Gabriel García Márquez – dva literární velikáni Latinské Ameriky. Sedmdesátá léta, Amerika i Evropa, spousta umělců a jedna zrada. Jaké tajemství mohlo vést k tomu, aby se dva přátelé navždy rozdělili? To nám prozradí tato kniha. Mám ráda zbeletrizované životopisy, obzvláště „béžovky“, kterých mám doma již pěknou řádku. Ráda objevuji pro mě neznámé, baví mě nejen umělecký svět a jsem ráda, když se osudy jednotlivých knížek prolnou. Dohledávám si další informace a díky tomu můžu říct, že mě vlastně „béžovky“ dále vzdělávají a já jsem ráda za každý nový přírůstek. O to víc mě mrzí, že tentokrát nebudu chválit. Ač jsem se snažila na knize nalézt alespoň něco, co bych mohla pochválit, bohužel jsem nenašla. Tato kniha mi prostě vůbec nesedla. Od začátku se mi kniha špatně četla. Děj skákal z místa na místo i v čase. Text je pro mě kostrbatý plný jmen a stále se tu opakuje to samé. Ani samotná pointa mě nijak neoslovila. Kdybych knihy nedočítala, tuto bych bohužel odložila. Věřím, že si pánové Llosa a Márqueze své čtenáře najdou i v této zbeletrizované podobě.

Knihu jsem si chtěl přečíst hlavně proto, že mám oba autory rád, ale obstojí i sama o sobě. Je totiž poměrně dost zábavná, obsahuje prvky frašky a často jsem při čtení myslel na to, že je ten název knihy částečně ironický. Není to ten typ románu, který se klaní modlám, ani to není suché vršení faktů. Zajímavé je, že Bayly, který je Peruánec, jako by měl menší slitování s Vargasem Llosou, kterého zajímají jen ženy a literatura, zatímco vlastní děti zanedbává, vzal si nejprve svoji tetu a pak sestřenici (takže máma té druhé byla nejprve jeho švagrová a pak tchýně) atp. Naopak Garcíu Márqueze autor šetří – ten z každé situace vychází víceméně v dobrém světle. Zároveň je třeba říct, že je většina faktů nejspíš pravdivá a že si autor dění domýšlí hlavně v případě řetězce událostí, jež předcházely oné ráně, která vnesla mezi autory celoživotní rozkol. V ději se mihnou i další latinsko-američtí autoři a dokonce Praha s Milanem Kunderou, kterého García Márquez (jak známo) navštívil při své cestě po Východním bloku. Také není nouze o diktátory (chtělo by se říct: jak jinak), herečky, literární agentky, děj se odehrává v Limě, v Barceloně, v Londýně, Mexico City... Kniha mě bavila a nebál bych se ji doporučit, zvlášť při oblibě jihoamerické literatury, knih o spisovatelích nebo lehce ztřeštěných situací, jaké přináší život. Zarazila mě snad jen obálka, proč je tam García Márquez mladý a Vargas Llosa starý, když ve skutečnosti byl první z nich starší, a také bych v podtitulu nepsal o facce, ale to jsou detaily, kterými by bylo škoda se nechat odradit.