H. P. Lovecraft: Proti světu, proti životu

Jednak, souhlasím s tím, že ta anotace Vyšehradu je dost mimozní. Houellebecq je sice evidentně stoprocentním fanouškem HPL, ale tohle není žádné vyznání lásky, to je přinejlepším bratrské poplácání po zádech, obejmutí a máchání roztaženými pažemi směrem ke vzdáleným zábleskům na temně purpurovém nebi, volajíc: "Já ti přece rozumím". Přesto tím odvádí čtenáři dobrou práci, dynamicky zvýrazní všechny potřebné aspekty, kterých si má čtenář na díle HPL všimnou, dovede mu je krátce a svižně popsat v základních konturách. Není to návod na čtení HPL, je to spíš návod k samotnému HPL, nebo aspoň jeho zkrácená verze - byť některé postřehy by bylo vhodné krapet více rozepsat a osvětlit. Myslím, že kniha - nyní v českém překladu - může k HPL dovést jak nové čtenáře, tak těm starým dát solidní motiv se do jeho povídek znova začíst a vychnutnat si je v oprášeném a přelakovaném světle. Musím si myslet, že Houellebecq to takhle nějak chtěl a v tomto ohledu odvedl solidní počin. Mně se líbí, jak se MH dotkne přesně těch potřebných ploch, kterých si má čtenář všímat - plochost a bezvýznamnost postav, chaos v čase a prostoru, architektura atd. V druhé polovině knihy definuje Lovecraftovo životní looserství, odmítavost (a nechápání) moderních životních konceptů, rasismus, zklamání (ze všeho a všech), obdiv k puritánství a staromódnost jako nenápadný tmel zmíněných stavebních prvků. K prohloubení četby HPL tak říkám - určitě ano, jako samostatnou věc nevím (není důvod), rozhodně pro mě to motiv je se k HPL opět po čase vrátit - sice jsem celý box četl relativně nedávno, ale proč by ne, to nikdy nepřestane bavit.

Pro každého vážného zájemce o horor a zvláště o dílo H.P. Lovecrafta zajímavá kniha. Autor je bezpochyby Lovecraftův fanoušek a znalec jeho díla. V tomto eseji přináší své názory na osobu i dílo H.P. Lovecrafta. Vyvrací i některé mýty, které jsou okolo života i díla HPL. Vzhledem k tomu, že lze sotva doufat třeba v české vydání mnohem obsáhlejší biografie S.T. Joshiho „I Am Providence: The Life and Times of H. P. Lovecraft“, jde o dílko pro milovníky HPL a jeho druhu hororu zásadní. Přesto je možno autorovi Houellebecqovi (dále jen MH) vytknout několik sporných tvrzení a nedostatků. Především nelze jednoznačně tvrdit jako on, že HPL vytvořil nový mýtus/mytologii, tedy jakési náboženství („ katedrála, již HPL vystavěl“, str.32). Snad bych řekl, že byl (neúmyslně! - vždyť jako „přesvědčený ateista předkládá… bezútěšně bezbožnou vizi bezvýznamného lidstva, ztraceného v časoprostorovývh hlubinách vesmíru“, viz Joshi) prorokem náboženství, které pak spontánně vytvořili jeho „dopisovatelé“ (MH míní zřejmě „pen friends“) i jejich pokračovatelé v době, kdy HPL už nežil. Viz třeba diplomová práce Veroniky Medové (na Jihočeské univerzitě) „H. P. Lovecraft a jeho příběhy hrůzy a tajemství“ (2010), která uvádí: „Lovecraft sám termín „mýtus Cthulhu“ nikdy nepoužil. Tato vykonstruovaná mytologie byla systematizována až po Lovecraftově smrti jeho následovníky“. Dokonce první povídku z oblasti prací, řazených k „Mýtu Cthulhu“, ani nenapsal HPL, ale Belknap Long v roce 1928, jak píše autor Koubič v internetovém článku „Temný Univers H.P. Lovecrafta“, kde mj. dále uvádí: „...ohledně pantheonu Lovecraftova „Mýtu“ (Cthulhu) panuje mnoho omylů a polopravd, vzniklých fúzováním jeho díla a děl jiných autorů Mýtu … čímž vznikl „bordel nevídaný“ (doslova tak, moje pozn.). A dále: „Lovecraftův mýtus není ani zdaleka o magii a božských entitách – jedná se o science fiction“. MH správně uvádí hlavní povídky („velké texty“) z tohoto okruhu (str.32), ale ve své práci prakticky ignoruje druhou (snad méně atraktivní, ale pro HPL podstatnou část jeho díla, totiž povídky „snové“ (včetně Snového putování k neznámému Kadathu, kde je přímo propojení na okruh Cthulhu). Také chybí zmínka o HPL vymyšlených a neexistujících knihách (jejichž seznam ovšem vydatně rozšířili pokračovatelé HPL), které podstatným způsobem spoluvytváří atmosféru děl HPL. A z nich Necronomicon sám představuje „mýtus“. Nelze ani zcela souhlasit s autorovým tvrzením (str. 57), že HPL „nechce popisovat psychózy, nýbrž odpudivé skutečnosti“. Autor článku na internetu „Mýtus Cthulhu – Strach z utrpení za hranicemi světa“ je názoru, že HPL „nepíše o hrůzách, ale o nejhorších druzích klinické deprese“. Také není úplně pravda, že v díle HPL „není ani zmínka o sexu…“. Pravda je, že křížení erotických prvků a hororu, Lovecraftem odmítané, přináší v naprosté většině pokusů velice špatné výsledky (pro mne odstrašující příklad, slovenský autor Pocha a jeho „horor“ Oni – hrůza zdegenerovala na hnus ze zvráceného sexu). Ale HPL se přesto o sexu zmiňuje (!): Sir Wade Jermyn se oženil se samicí bílé opice, starý kapitán Obed Marsh zase s rybí kreaturou (Stín nad Innsmouthem) , Lavinia Whatleová otěhotněla s jakousi entitou vyvolanou z hlubokého vesmíru jejím čarodějnickým otcem (Hrůza v Dunwichi), Uriah Grandison se pářil s ženským succubem (Stín v podkroví)… Samozřejmě, jde jen o zmínky, ale sex (odpovídající ovšem Lovecraftovu vesmíru) zmíněn je! (viz web Matrix, článek „Lovecraft & Jung“). Pravdivé není ani tvrzení MH, že popisy architektury mimozemských tvorů/bohů u HPL „odradí od jakéhokoliv pokusu o vizuální adaptaci“ (str. 52). Nejlepší odpovědí jsou ilustrace Houellebecqova krajana (sic!) Francoise Barangera k románu V horách šílenství (Les Montagnes hallucinées), kde je nelidská monumentální architektura (na mnoha ilustracích) skvěle nakreslena v mlhavém přísvitu antarktického mrazu. Rozebírat dílo a život HPL je úkol na dizertaci (nebo obsáhlou knihu – viz citovaný Joshi, jehož opus má (v polském překladu) 1178 stran! Ambice páně Houellebecquovy jistě byly skromnější. Přes nedostatky, které se dílu dají vytknout, je přínosem k Lovecraftovskému hororu v češtině. Pro mne 90%.