Pro každého vážného zájemce o horor a zvláště o dílo H.P. Lovecrafta zajímavá kniha. Autor je bezpochyby Lovecraftův fanoušek a znalec jeho díla. V tomto eseji přináší své názory na osobu i dílo H.P. Lovecrafta. Vyvrací i některé mýty, které jsou okolo života i díla HPL. Vzhledem k tomu, že lze sotva doufat třeba v české vydání mnohem obsáhlejší biografie S.T. Joshiho „I Am Providence: The Life and Times of H. P. Lovecraft“, jde o dílko pro milovníky HPL a jeho druhu hororu zásadní. Přesto je možno autorovi Houellebecqovi (dále jen MH) vytknout několik sporných tvrzení a nedostatků. Především nelze jednoznačně tvrdit jako on, že HPL vytvořil nový mýtus/mytologii, tedy jakési náboženství („ katedrála, již HPL vystavěl“, str.32). Snad bych řekl, že byl (neúmyslně! - vždyť jako „přesvědčený ateista předkládá… bezútěšně bezbožnou vizi bezvýznamného lidstva, ztraceného v časoprostorovývh hlubinách vesmíru“, viz Joshi) prorokem náboženství, které pak spontánně vytvořili jeho „dopisovatelé“ (MH míní zřejmě „pen friends“) i jejich pokračovatelé v době, kdy HPL už nežil. Viz třeba diplomová práce Veroniky Medové (na Jihočeské univerzitě) „H. P. Lovecraft a jeho příběhy hrůzy a tajemství“ (2010), která uvádí: „Lovecraft sám termín „mýtus Cthulhu“ nikdy nepoužil. Tato vykonstruovaná mytologie byla systematizována až po Lovecraftově smrti jeho následovníky“. Dokonce první povídku z oblasti prací, řazených k „Mýtu Cthulhu“, ani nenapsal HPL, ale Belknap Long v roce 1928, jak píše autor Koubič v internetovém článku „Temný Univers H.P. Lovecrafta“, kde mj. dále uvádí: „...ohledně pantheonu Lovecraftova „Mýtu“ (Cthulhu) panuje mnoho omylů a polopravd, vzniklých fúzováním jeho díla a děl jiných autorů Mýtu … čímž vznikl „bordel nevídaný“ (doslova tak, moje pozn.). A dále: „Lovecraftův mýtus není ani zdaleka o magii a božských entitách – jedná se o science fiction“. MH správně uvádí hlavní povídky („velké texty“) z tohoto okruhu (str.32), ale ve své práci prakticky ignoruje druhou (snad méně atraktivní, ale pro HPL podstatnou část jeho díla, totiž povídky „snové“ (včetně Snového putování k neznámému Kadathu, kde je přímo propojení na okruh Cthulhu). Také chybí zmínka o HPL vymyšlených a neexistujících knihách (jejichž seznam ovšem vydatně rozšířili pokračovatelé HPL), které podstatným způsobem spoluvytváří atmosféru děl HPL. A z nich Necronomicon sám představuje „mýtus“. Nelze ani zcela souhlasit s autorovým tvrzením (str. 57), že HPL „nechce popisovat psychózy, nýbrž odpudivé skutečnosti“. Autor článku na internetu „Mýtus Cthulhu – Strach z utrpení za hranicemi světa“ je názoru, že HPL „nepíše o hrůzách, ale o nejhorších druzích klinické deprese“. Také není úplně pravda, že v díle HPL „není ani zmínka o sexu…“. Pravda je, že křížení erotických prvků a hororu, Lovecraftem odmítané, přináší v naprosté většině pokusů velice špatné výsledky (pro mne odstrašující příklad, slovenský autor Pocha a jeho „horor“ Oni – hrůza zdegenerovala na hnus ze zvráceného sexu). Ale HPL se přesto o sexu zmiňuje (!): Sir Wade Jermyn se oženil se samicí bílé opice, starý kapitán Obed Marsh zase s rybí kreaturou (Stín nad Innsmouthem) , Lavinia Whatleová otěhotněla s jakousi entitou vyvolanou z hlubokého vesmíru jejím čarodějnickým otcem (Hrůza v Dunwichi), Uriah Grandison se pářil s ženským succubem (Stín v podkroví)… Samozřejmě, jde jen o zmínky, ale sex (odpovídající ovšem Lovecraftovu vesmíru) zmíněn je! (viz web Matrix, článek „Lovecraft & Jung“). Pravdivé není ani tvrzení MH, že popisy architektury mimozemských tvorů/bohů u HPL „odradí od jakéhokoliv pokusu o vizuální adaptaci“ (str. 52). Nejlepší odpovědí jsou ilustrace Houellebecqova krajana (sic!) Francoise Barangera k románu V horách šílenství (Les Montagnes hallucinées), kde je nelidská monumentální architektura (na mnoha ilustracích) skvěle nakreslena v mlhavém přísvitu antarktického mrazu. Rozebírat dílo a život HPL je úkol na dizertaci (nebo obsáhlou knihu – viz citovaný Joshi, jehož opus má (v polském překladu) 1178 stran! Ambice páně Houellebecquovy jistě byly skromnější. Přes nedostatky, které se dílu dají vytknout, je přínosem k Lovecraftovskému hororu v češtině. Pro mne 90%.

Ve své eseji se Houllebecq projevuje nejen jako skvělý analytik, ale hlavně jako Lovecraftův fanboy, který vychází z adorace a souznění postojů, ať už ve tvorbě či v životě a nutno dodat, že pro někoho, jako já, kdo má blízko k celkovému myšlení obou autorů, bylo "upřímnou radostí tohle číst". Ta anotace k chystanému vydání (Vyšehrad, 2024) je ale poněkud úsměvně přemrštěná, ač je jisté, že o sympatie z autorovy strany, stejně tak jako ze strany "polštáře Kinga" v předmluvě, není nouze. Krátké kapitoly se člení do asi tři až pěti stránkových tématických bloků (a velmi specifických a zajímavých, koneckonců, když už někomu Michel věnuje rozsahem tolik textu, nebude to proto aby napsal komerční biografii) s neméně trefnými názvy pro každý segment (navíc v první části na sebe názvy kapitol navazují coby jeden souvislý text). Každá část obvykle rozebírá nějaký z aspektů samotného Lovecrafta (tvorba, život), co Michela zaujaly, některé tradičnější, očekávatelnější (gentleman, rasismus, chudoba) některé (většina) ale zaměřená "trochu tam jinam", jak se u někoho jako Houllebecq dá očekávat. Zároveň ale nechci říct, že se vydává do nějakých šílených snových výšin, pořád je to velmi "k věci" "mířeno na jasný cíl". Došlo mi, že i kdybych já si vybral pár autorů, co mi z duše sedí nebo promlouvají, asi bych měl problém nashromáždit k nim tolik materiálu. Když jste schopni napsat i takhle relativně slušnou hrstku textu, musí pro vás ten autor už opravdu něco znamenat. Asi nemá smysl, abych se příliš nořil do konkrétního osvětlování, nechám každého, aby si tu bezbřehou pouť užil sám. Ale zarazilo mě, že moje vydání je rozsahem tak dvojnásobné (a absolutně miluju jeho obálku, kde se proti sobě zrcadlí negativy Michela s Lovecraftem; 'H. P. Lovecraft: Against the World, Against Life', Believer Books/McSweeneys 2005 - ačkoliv jsem na něm měl, příznačně, flíčky, jak se dalo asi od lovecraftovského textu čekat, chybělo tam už jen chapadlo, ale oškrábal jsem je šmirglem, takže cajk), než mi došlo, že moje vydání má od poloviny jako přílohu dva Lovecraftovy kanonické texty - 'The Call of Cthulhu' (Volání Cthulhu) a 'The Whisperer in Darkness' (Šepot v temnotách). Je typickou životní ironií (a načasováním mého mizerného života), že jsem si knihu sehnal, po letech čekání na "možnost českého vydání" jsem to vzdal a sehnal si z druhé ruky anglickou edici, krátce předtím, než mi bylo oznámeno, že české vydání bude brzo venku. Haha. (3.9.2024)