Vtipná červená knihovna, o detektivní zápletku tady vlastně vůbec nejde. V klidu můžete číst i bez znalosti předcházejících dílů. Nejen Beatrice a vévoda, ale i ostatní příbuzní mě dost bavili.

Mňa táto dvojica hrozne baví. Sympatická „stará dievka“ Bea, ktorá cíti neovládateľné nutkanie vyšetrovať vraždy. A vojvoda z Kesgravu, ktorému – napriek jeho výhradám – prischla rola neochotného asistenta. Jedná sa o dôvtipné čítanie a Vy proste nemôžete inak, len držať Bee a Kesgravovi palce. Páči sa mi štýl, akým je to napísané a rada sa k tejto sérii vraciam. V porovnaní s „Podivným počátkom“, knihou s príbuznou tematikou, Bea vyhráva na celej čiare. Za mňa 5 hviezdičiek a teším sa na pokračovanie série. Poprvé ji přerušil, když vysvětlovala, že tělo pana Wilsona prohledávala v době, kdy leželo v posteli. „V nočním úboru?“ zalapal po dechu. Sice přitom nezrudl rozpaky, ale očividně mu to bylo nepříjemné a Bea musela zadusit výbuch smíchu, který se jí hrozil vydrat z hrdla. Bylo neskutečně vtipné, že stará panna pokročilého věku byla méně úzkoprsá než vévoda, který musel mít v životě už několik tuctů milenek. „Ano, v nočním úboru. Nepřipadalo mi vhodné žádat majordoma, aby ho převlékl do odpoledního obleku a posadil ho do obývacího pokoje. Jednak by bylo neobyčejně hrozné vidět mrtvého muže naaranžovaného, jako by byl ještě živý. A navíc bych tím přišla o příležitost zjistit užitečné informace přímo z místa činu. Ale to je jen můj soukromý názor. Neostýchejte se a příští mrtvolu si před prohlídkou klidně oblékněte a naaranžujte tak, aby to neuráželo váš jemnocit.“