Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
75%
(42 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
23.3.2024
1
Zřejmě to funguje dobře jako podcast. Nikoliv jako kniha.
Pokud autoři a Euromedia pustí ven něco, co hned na jednadvacáté stránce hovoří o "splození dětí", tak to záruka kvality úplně nebude. Sex a sprostá slova fungují, naprostý souhlas. Akorát ne vždy a ne na každého.
Zřejmě to funguje dobře jako podcast. Nikoliv jako kniha.
Pokud autoři a Euromedia pustí ven něco, co hned na jednadvacáté stránce hovoří o "splození dětí", tak to...
Zřejmě to funguje dobře jako podcast. Nikoliv jako kniha.
Pokud autoři a Euromedia pustí ven něco, co hned na jednadvacáté stránce hovoří o "splození dětí", tak to záruka kvality úplně nebude. Sex a sprostá slova fungují, naprostý souhlas. Akorát ne vždy a ne na každého.
Číst více
20.3.2024
1
Nějak moc nerozumím trochu zvláštnímu rozporu - relativně velice dobrému procentuálnímu ohodnocení této knihy a spíš vlažným nebo přímo odsuzujícím komentářům, které tu (zatím) ke knize jsou.
Tak mi prosím dovolte dodat i můj názor na věc.
Primární cíl je naprosto zřejmý, tedy pobavit (a trochu poučit) i takové čtenáře, jako jsem kupříkladu já, tedy ty, kteří se vyhýbají různým podcastům, blogům,...
Nějak moc nerozumím trochu zvláštnímu rozporu - relativně velice dobrému procentuálnímu ohodnocení této knihy a spíš vlažným nebo přímo odsuzujícím komentářům, které...
Nějak moc nerozumím trochu zvláštnímu rozporu - relativně velice dobrému procentuálnímu ohodnocení této knihy a spíš vlažným nebo přímo odsuzujícím komentářům, které tu (zatím) ke knize jsou.
Tak mi prosím dovolte dodat i můj názor na věc.
Primární cíl je naprosto zřejmý, tedy pobavit (a trochu poučit) i takové čtenáře, jako jsem kupříkladu já, tedy ty, kteří se vyhýbají různým podcastům, blogům, jakož i influencerům, youtuberům nebo blogerům (totéž prosím pěkně i v ženském nebo jakémkoliv jiném rodě) jak jen můžou. Kniha je kniha, o tom žádná, a já si moc ráda nasadím brejle, zalezu do postele a v klidu si přečtu pár stránek třeba o tom, proč ti Japonci nahrazují na obrázcích penisy chapadly chobotnice nebo něco jiného, stejně pikantního. Kdyby tohle zůstalo jen v podcastu, v životě bych se to nedozvěděla a uznejte, o co by byl můj život chudší! :-)
A podsouvat autorům Janu Studničkovi a Tereze Kujové, že to udělali, aby si přišli na nějakou tu korunu? Ale no tak, vážení! Dovedu si představit, že při sběru materiálu, jeho třídění, zpracovávání, při všem tom dohadování co ano a co už ne, při všech těch jazykových (a jiných) korekturách, prostě při všem tom okolo vyjde hodina práce na této knize na míň, než kdyby si kupříkladu pronajali stánek a prodávali třeba ponožky.
A že jsou jednotlivé části knihy trochu nerovnoměrné, že autoři mají tendence odbočovat od tématu, že (pro mě a moji generaci) používají až moc dneska moderních (anglických?) slov a zkratek, pro což bych potřebovala přidaný výkladový slovník, no jo, co už, taková je doba...
Tak knize Hodina dějepichu a jejím autorům přejme úspěch! Já jsem moc ráda, že nezůstala jen a jen na tom blogu!
PS. Mám jeden tip na druhý díl: jak to bylo (je, bude) při dlouhých cestách do kosmu? Tohle je snad přísněji střežené tajemství než třeba špionážní družice. A je zajímavé, že na tomto a pouze na tomto se asi všechny ty vesmírné agentury jednotlivých zemí bez rozdílu shodnou. Ale ať mi nikdo nepovídá, že by v těch týdnech, měsících mezi kosmonauty, kosmonautkami nic nebylo?! A co až poletí na Mars?
Číst více
Číst více