Holky mají rády holky

//Knihu jsem četla v angličtině a obdržela jsem ji v rámci spolupráce s Enbook.cz// Dodnes si pamatuju, jak jsem poprvé narazila na klip k Girls Like Girls. Ty pocity, co ve mně vyvolal, to ohromení, že něco takovýho vůbec existuje – že někdo fakt napsal a natočil takhle dobrej song o queer holkách. Takže když Hayley oznámila, že se tenhle příběh rozhodla po letech zpracovat do knižní podoby, okamžitě se z něj stala jedna z mých nejočekávanějších knih. Taky jsem se jí ale upřímně trošku bála a maličko jsem její pořízení odkládala... Ve své knižní podobě už Girls Like Girls není revoluční příběh. To je ale vlastně dobře, protože to znamená, že jsme se za těch 8 let posunuli a WLW příběhy už nejsou taková vzácnost, jako kdysi (přinejmenším v rámci zahraniční YA literatury). A co se mi líbilo nejvíc? - Zapojení heavy témat: hlavní hrdinka Coley totiž přišla o mámu a musela se přestěhovat k tátovi, kterej o ní až do teď nejevil žádnej zájem - Zasazení do roku 2006 – dostáváme se tak do doby, kdy být queer bylo pořád něco, o čem se moc nemluví - Využití statusů a chatů Na autorce bylo znát, že není ještě úplně vypsaná, některé dialogy nebyly úplně přirozené a celkově to bylo po dějové stránce dost jednoduché. I tak jsem si knihu ale užila a vlastně nejsem zklamaná. Příběh ve mně vyvolal velkou dávku nostalgie, celou dobu mi v hlavě hrály písničky od Hayley, bavilo mě to a víc jsem zrovna v tomhle případě prostě nepotřebovala. Jen teda konec byl extrémně neuspokojivej, že už mě dlouho žádnej takhle nenaštval.