Hory a nekonečno

Od Černého moře přes Kavkaz k moři Kaspickému .... S lasturou v batohu - jako pozdrav jednoho moře druhému .... " Nemám větší motivaci, proč se stále dokola vydávám do hor, než chvíle, kdy si mě krajina bere a dává mi poznat mě samou jako nedílnou součást světa.... Jsou to krajiny, v nichž se člověk bezprostředně setkává s nekonečnem.... Jsou to přírodní nekonečna ...." Sama na vrcholu hory s nikde nekončící dálavou ...a pocit sounáležitosti .... Viktorko - to se povedlo / a já trochu závidím.../

"To, že je člověk v pohybu šťastný, je úplně samozřejmé. Problém současné civilizace je v tom, jak udělat šťastného člověka, který zůstává na místě." (A Palán) Po několika holčičích PCT cestokvaškách konečně dobře napsaný cestopis ze zajímavé cesty. Líbí se mi styl vyprávění, nástin popisu konkrétní trasy, okolních reálií, lidí i vlastních pocitů, oživení ve formě vzpomínek na dřívější pouť či setkání, střídání stylů v kapitolách. A i když tato část země není mému srdci až tak blízká (vojáci, zákazy, neustálé doptávání...) a touláním zůstanu na studeném severu, samotné hory Kavkazu, příroda a opuštěná místa musí být neuvěřitelně nádherná. Prostě dobrý cestopis po obsahové i literární stránce - a to je v tomto žánru vzácné. "Vnímám teplo, vůni trávy, ticho... a dostávám se do stavu absolutního klidu. Proberu se smířená s nevyhnutelností vlastní smrti a smířená se svým dostavadním životem, neboť vím, že navzdory všem chybám jsem jej prožila nejlépe, jak jsem dovedla." https://www.ultraviktorka.net/3-etapa