Hoši od Bobří řeky

Dnes mě navštívil Rikitan a kluci od Bobří řeky. Přišli mě upozornit, že do mojí sbírky třinácti bobříků mi ještě dva chybí. Oranžový a bílý. Svoji Sluneční zátoku jsem ve svém životě již objevila. Teď ještě ulovit bobříka mlčení a ušlechtilosti... :-) Zvonivý smích hochů od Bobří řeky mi připomněl odlesk šťastného dětství. P.S.: Jak to ti Hoši od Bobří řeky dělají, že vůbec nestárnou... P.P.S.: Nostalgie jako prase... ( bobřík ušlechtilosti ohrožen)

Po nějaké době jsem měla chuť na něco dobrodružného pro mládež, ale jelikož Rychlé šípy mám načtené už mockrát, rozhodla jsem se zkusit další klasiku od Jaroslava Foglara, a to Hochy od Bobří řeky. Z dnešního pohledu se podobné příběhy mohou zdát neuvěřitelně naivní a naprosto nerealistické, až moc dokonalé. Ale víte co? Mně to vlastně bylo docela jedno. Tenhle příběh o přátelství, lidskosti, odvaze, práce na sobě samém - to vše spojené s dobrodružstvím, to je prostě strašně fajn a já se v tom příběhu cítila vlastně hrozně dobře. To poselství, které kniha přináší, je jednoznačné. Pěstovat svůj charakter, snaha být dobrým člověkem, pomáhat, atd. - to z tohoto příběhu sálá s naprostou samozřejmostí. A pokud je člověk aspoň trochu otevřeného srdce a mysli, může na něho kniha zapůsobit a třeba i ovlivnit. Poslouchala jsem to jako audioknihu a hrozně mne to bavilo. Škoda, že jsem se k tomuhle prvně dostala až jako dospělá. Číst to jako dítě, asi by mne to pohltilo, zasáhlo a ovlivnilo ještě víc. Nakonec 4 hvězdy z 5 a přemýšlím, že v létě si to dám jako odpočinkovou, dovolenkovou četbu v tištěné podobě. :-)