Isabela a bílé mraky

První díl avizované série určitě nezklamal. Hned první odstavec mě navnadil: "Dneska je neděle. Podzimní neděle, den nicnedělání. Ale od rána fičí a já pozoruju, jak vítr prohání bílé mraky. Žene je po modré obloze, houfuje je, a zase roztrhává na cáry a cárečky. Nemůžu se vynadívat. Taková nádhera! Já letím! Letím s oblaky, až se mi z toho na okamžik zatočí hlava." Pokračování není o nic horší, ba naopak ti, kdo neradi čtou popisné pasáže na téma krajiny či oblohy, jsou rychle vtaženi do děje, i když přímá řeč se tu vyskytuje spíše poskrovnu. Krátké, jako by úderné větičky sunou příběh rychle kupředu; ani jsem se nenadála a první díl Isabelina vyprávění je u konce.

Zas a znovu musím pochválit autorčinu tvorbu, tentokráte doprovázenou ilustracemi Marty Matus. Citlivě podaný příběh 11leté dívky, která se musí vyrovnat s velkou životní změnou v podobě stěhování, a také se ztrátou přátelství. Když některá přátelství zaniknou, jiná naštěstí přicházejí. A přichází také první láska v podobě Tomáše. Ocenila jsem z pozice rodiče i zachycení problematiky zhoršení prospěchu vlivem vnějších okolností. To vše se opravdu v životě našich dětí může stát, jsou to ještě křehké dušičky, které se teprve učí odolávat nepříjemným situacím. A je jen na nás rodičích, abychom jim v tom pomohli například četbou podobných příběhů, na kterých děti můžou moc hezky vidět, že trápit se, být smutný, mít občas nějaké ty problémy, je úplně normální a nemají se za co stydět. Já jsem opět spokojená. Pěkně a čtivě napsáno, věřím, že si kniha najde své čtenáře. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky