Jan Žižka

Tak tomuto pro mě fenomenálnímu dílu nejde dát naprosto jiné hodnocení. Hodně obsáhlá kniha, která se věnuje životu husitského hejtmana od dob, kdy jsou o něm první zmínky v dostupných listech, přes jeho bouřlivý život až k jeho úmrtí. Obdivuji způsob napsání toho díla, kdy autor zmapoval život Jana Žižky poměrně objektivně bez nějaké zjevné glorifikace anebo odsouzení. Co mě osobně zaujalo byl popis bitev s množstvím bojovníků. Vždy jsem se domníval (na základě filmů či jiných historických knih) jaké ohromné vojska proti sobě válčili, ale až zde se člověk dozvídá, jak určité počty byly nadhodnoceny a jak vlastně bitvy probíhaly, ať to bylo u Sudoměře nebo památná bitva na Vítkově. Co mě dále zaujalo bylo, kolikrát v té době ten který šlechtic změnil válčící stranu. Tuto knihu považuji za fantastické historické dílo a smekám před autorem.

Že Petr Čornej umí psát nejen erudovaně, ale i čtivě, vím od doby, kdy jsem přelouskal jeho osmisetstránkové Velké dějiny zemí Koruny české V. jako ten nejnapínavější román. Také tady autor zúročuje svoji schopnost vyprávět historii faktograficky přesně, objektivně a přitom literárně přitažlivě a s určitou obecně lidskou nadstavbou. Dokáže psát přehledně, vypíchnout hlavní body a zdůraznit motivy, které se budou opakovat, přesně odlišit fakta od možností, domněnek a spekulací a nikdy neztrácí ze zřetele širší nadčasový kontext. Nebojí se ani tu a tam si lidsky povzdechnout a nikdy neztrácí smysl pro dějinnou ironii. To vše v mimořádně poutavém dramatickém oblouku, který vás nenechá knihu odložit, dokud nedospějete k závěru. Jan Žižka se nám tu ze zákulisí dějin postupně vynořuje takřka jako (z různých úhlů nasvěcovaná) divadelní postava. Čím víc se o něm dozvídáme a začínáme chápat jeho motivy, tím víc fascinuje svojí trvalou záhadností. Dovedu si představit, že řada čtenářů může být zklamána tím, že kniha je spíš o husitství než o Žižkovi samotném. Nicméně tak skoupá je řeč historických pramenů. Čornejova kniha je nakonec nejen o Žižkovi a husitství, ale v dalším plánu též o roli jedince v dějinách, o vrženosti člověka do určité doby a prostředí, a také trefně postihuje obecně platné rysy všech revolucí. Že nejde "jen" o biografii, je také díky tomu, že Jan Žižka tu má rovnocenného protihráče v osobě krále Zikmunda, jehož politická strategie (na rozdíl od jeho fatálních vojenských neúspěchů) tu nijak nezaostává za vojenskou genialitou jednookého hejtmana. Je to vyloženě napínavá partie, zvlášť pokud si nejste jistí, komu vlastně fandíte... Kdo víc ničil zemi, husité, nebo křižáci? Co při četbě vyloženě bolí, je poznání, kolik utrpení jsou si lidé schopni způsobovat lpěním na správném výkladu víry. Osobně mě drásá pochybnost, jestli bylo husitství (se všemi následky, které přineslo do dalších století) prokletím, nebo požehnáním našich dějin. Pokud se chcete v jednom z těchto krajních názorů jednoduše utvrdit, toto určitě není kniha pro vás.