Jedině smrtí

Rozhodně jeden z nejlepších dílů série. Hned z počátku překvapí solidní hororová atmosféra a ta se drží až do samotného závěru. Hinzerhaus není hezké, ani příjemné místo, strach je hmatatelný, prach je všude, zásoby se tenčí, psychóza se prohlubuje, syrové prostředí okolních hor pak dokresluje auru smrti. Příběhově je to pecka plná epických scén, přesně ve stylu hrdinského Warhammeru. Duchové jsou v roli zraněného zvířete, zahnaného do kouta, zoufale se bránící, zuby cenící, až na to, že to není kout, a nepřítel je všude, vpředu, vzadu, … Snad neprozradím příliš, když řeknu, že na Duchy tu čeká peklo samo. Peklo však bohužel čeká i na čtenáře – totiž v podobě mimořádně zmršeného překladu, jedna překladatelská hrůza stíhá druhou. Polaris vydal dvě knihy téměř souběžně – tuto a předchozí, obě překládal jiný překladatel a vypadá to, že spolu vůbec nemluvili. Pan Hrnčíř vůbec nezachovává překlad zavedený jeho předchůdcem. Novotvary působí jako pěst na oko. Vtipy vtipné v originále působí nezvykle hloupě. Nelze to přehlédnout. Hodnocení snižovat nebudu – příběh je příliš skvělý – nicméně ten překlad je velké mínus.

Každá kniha Gauntových Duchů nám představí poněkud jiný typ boje Imperialní gardy. Tentokrát to bude obrana rozsáhlé pevnosti v horách a rozkazem je bránit ji do posledního muže... Abnett nám připomene mnoho postav které už dávno nejsou mezi živými a nostalgicky si zavzpomínáme na některé starší události.