Jiskra je skličující, intimní zpověď Lindy Boström, která se po svém zhroucení po ukončeném manželství s norským autorem Karlem Ove Knausgårdem, ocitá v psychiatrickém ústavu. Popisuje tak brutální terapii elektrickými šoky, která ji byla vnucena. Prý je to jako restartování počítače, vedlejšími účinky jsou drobné ztráty paměti, ale co jsou to vlastně pro lékaře “drobné ztráty paměti. Autorka tak odkrývá své nejhlubší obavy, a to nejen ze ztráty vzpomínek, které jsou pro roli spisovatelky klíčové, ale rovněž ze selhání jako matky. Lindě byla totiž diagnostikována bipolární duševní porucha, kterou zdědila po svém problematickém otci a která včetně jejího života byla nedílnou součástí autobiografické tvorby jejího bývalého manžela, jehož tvorba byla kritiky oceňována za literární události 21. století Pokud se s Lindou seznámíte skrze Jiskru, určitě doporučuji tuto útlou, obsahem místy strohou knihu číst v klidném, nikým a ničím nerušeném prostředí. Rovněž pomůže, když si o autorce seženete více informací i z jiných zdrojů. Žádnou autobiografickou zpověď není snadné číst, a u té Lindiny to platí dvojnásob. Hodnocení zde proto není zcela relevantní, ale tak dávám 4/5*. Zamýšlím se i nad tím, seznámit se s tvorbou jejího bývalého “slavnějšího manžela a získat tak náhled na obě strany. No, nechám si to projít hlavou

Bom dia literární rodino! Jak všichni ví, jsem tady největší znalec Karla Ovulace Knausgarda a tím tady myslím na světě. Nemohl jsem tedy vynechat i tento příspěvek do rubriky "Karlovy lapálie." Linda se v Jeho boji jeví jako docela sympatická čmafíta, která má bohužel ve věži víc strašáků, než taková Jana Peterková. To je smutné. Svět je ostatně velmi smutné místo. Třeba když vám spadne dort. Nebo když vám ujede šalina před nosem. No ale! V téhle knize se na Lindu můžeme podívat z jejího pohledu a je zajímavé sledovat, že tentokrát sledujeme to co se děje uvnitř, přičemž tam Karlovo vyprávění povětšinou končilo ("odvezl jsem ji zase na tři tejdny do léčebny"). Bohužel, uvnitř léčebny se děje přesně to, co by jeden čekal. Lejou tam do nich elektřinu od rána do večera a to mě teda dost nasralo! Já si tady zapnu lampičku a mám od PRE rovnou poukázku na randál! Letos jsem platil za elektřinu 45 400 Kč a ve Švédsku to zadarmo lejou rovnou do lidí?!!! Tak co to je FIALO!!!! Opravdu hnus! Tento liberární přístup k elektronizaci lidí se v knize opakuje asi stokrát, což je umořující a jak mi bylo ze začátku Lindy trochu líto, v polovině knihy bych už do ní napral takovejch 380V. Naštěstí pak se konečně vymotá ze sebelítosti, tedy alespoň z léčebny, a jde vzpomínat na dětství a manželství, což bylo jediné, co mělo aspoň nějakou jiskru, což je v knize o elektřině dost slabota. Takže já dávám 4 PRE z deseti. PS: překvapilo mě, že zabitá kočka, která se vyskytla v Morning Star od Karla Oveho, měla reálný základ. Solidní humpl.