Josef Lewkowicz byl odveden nacisty v šestnácti letech, prošel šesti koncentračními tábory a přežil. Po válce se přidal k vojenské policii, aby mohl identifikovat vůdce SS. Jeho příběh ještě nebyl vyprávěn a nyní se rozhodl, že ho chce zaznamenat pro další generace. Neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné! Tak přesně tato slova jsem si napsala do mých poznámek při čtení této knihy. Mohu říct, že už mám docela načteny knihy právě z období druhé světové války, ale to, co přináší pan Josef… Jeho vyprávění je hodně drsné a může nám otevřít oči, co všechno se vlastně tenkrát bohužel dělo. Bylo to neskutečně bolavé a kruté, při čtení mi bylo smutno a úzko a nejednou jsem si i pobrečela. Občas mám problém u knih, které píší přeživší holocaustu, že se mi nelíbí stylisticky, tady je vidět, že byl ke psaní přizván zkušený spisovatel a díky tomu je kniha i velmi dobře napsaná. Přes všechny ty hrůzy, které se v ní odehrávají, tu najdete i spoustu krásných myšlenek. Ve druhé třetině jsem se dozvěděla spoustu nového, co se dělo v Polsku po válce, ale třeba i v Jižní Americe. Ke konci knihy jsem však s příběhem měla trochu problém. To, že se Josefův život stal skoro až pohádkový, to bych ještě zvládla, byl houževnatý a pilný, tak se vypracoval. Ale co mi skutečně vadilo je, jak se v příběhu řešily peníze, kolik si vydělal a jaké jmění by to bylo dnes. To se mi prostě do takovéto knihy vůbec nehodilo. Každopádně, hlavně první polovina knihy, je vážně skvělá a pokud máte rádi skutečné příběhy z tohoto období, rozhodně vám knihu můžu doporučit.