Jsem ráda, že moje matka zemřela

Nebýt Letní záložkové soutěže v Městské knihovně Praha – pobočka Lužiny, nikdy by mě nenapadlo si tuto knihu půjčit. Díky svým šikovným kolegyním jsem rozklíčovala šifru, která mě k této knize přivedla a šifře vděčím, že jsem knihu objevila. Momentálně si teprve hledám cestu k americkým autorům, a musím přiznat, že to jde velmi ztuha. První, co bych chtěla zdůraznit, je, že literárně se nejedná o žádný poklad. Asi nebudu mít potřebu se k této knize vracet, ale obsahově a lidsky je to velmi smutný a hodnotný příběh. U takového příběhu se nedá říct, že by se kniha četla lehce a příjemně. Pro mě je velmi těžké a smutné číst příběh o tom, jak ambiciózní matka dokázala své dceři zničit život. V tuto chvíli jsem vlastně pochopila název knihy a myšlenky, které mi v hlavě víří, se bojím vyslovit nahlas.

O Jennette McCurdy jsem nikdy neslyšela, na její biografii mě zaujal ten provokativní a v první chvíli nepochopitelný název, poté jsem navíc zjistila, že v knize herečka hovoří o své kariéře a hlavně svém trápení s velkou otevřeností. Je známo, že někteří rodiče své sny a plány projektují do života svých dětí, nalinkují jim cestu a nutí je po ní jít. Matka Jennette svojí urputností dceři nejen vnutila herectví, ale navrch ji dovedla k anorexii, později i bulimii. To, že se psychicky nevyrovnaná herečka poté dostala i k závislosti na alkoholu, není překvapivé. Toto je hodně emotivní biografie. Té malé holčičky, která tolik toužila zavděčit se své matce a udělat ji šťastnou, mi bylo moc líto. Její cesta k uvědomění a přiznání si, čeho všeho se na ní matka dopustila, že ji emočně, duševně i fyzicky týrala, byla velmi dlouhá a bolestná. Jennette matku dlouho bránila a odmítala fakt, že byla její obětí. Respekt autorce za to, že s tímto dokázala vyjít na veřejnost. Přestože tato biografie je hlavně o týrání dítěte vlastní matkou a všech důsledcích, které to přineslo, je napsána tak stravitelně, že málokdo bude mít problém knihu přečíst.