Mauserovy punkové příběhy mám moc ráda. Řekla bych, že název této poslední knížky je velmi výstižný. Jednotlivé básně připomínají masky benátského karnevalu s jejich rozličnými výrazy a ostrými barvami. Od těch s laskavým úsměvem až po ty se sarkastickým úšklebkem, jež působí trochu děsivě. A celou knížkou se pod texty táhne zvláštní pocit smutku.

Epické zakončení série básní psaných volných veršem a zároveň stejně svobodných. Autor třetím dílem završuje svou cestu předávání zkušeností o nejintimnějších pocitech a neobává se přitom proniknout hluboko do čtenářovy duše. Stejně jako předchozí knihy je i tato doslova zásahem na komoru, který si ale rádi necháte dát. Je to totiž přesně ten pocit, který v knize budete podvědomě hledat a ten i získáte. Karneval je sice vesele barevný, ale je to zároveň i potemnělé loučení s jednou ságou, jaká tvořila příběh. A být součástí toho příběhu bylo nadějí i příslibem do budoucna. Intimní poezie psaná rukou zkušeného autora, který si řečené odžil, je totiž skutečným pokladem letošní české literární scény. Neváhejte se do ní také nechat vtáhnout.