Naprosto čtivá a napínavá kniha o atentátu na Heydricha z pohledu druhé strany, z pohledu komisaře gestapa Pannwitze. Na dané téma jsem přečetl uz další díla: Dva proti Říši, Mama milovala Gabčíka, Smrt na kůru a tohle má moje plné hodnocení jako ty předešlé. I když každý ví co bude následovat a jak to všechno skončí, stejně hltá stránky za stránkou v naději že něco dopadne tentokrát jinak. A nedopadne.

Naprostá šílenost....přišlo mi, že tohle snad diktoval autorce přímo duch Ladislava Vaňka. Není moc výmyslů, mýtů a vyložených nesmyslů, které se během doby i kvůli působení L. Vaňka kolem atentátu vynořily, které by v tomto díle nenašly své místo. Snad jen zmínka o existenci filmu, který měl na místě atentátu natočit kdo jiný než - ano, Ladislav Vaněk, což ovšem bylo bohatě vynahrazeno příběhovou linkou s kapitánem Šedou. Podezřelá už byla anotace kdy Pannwitz ze všech sil pátrá aby zachránil tisíce nevinných lidí před odvetnými opatřeními nacistů. Takže snad jen - ne, většina události v této knize se opravdu neodehrála tak jak je zde popsáno. Větší bizár už jsem dlouho nečetl, jestli vůbec. Dovolím si ještě ocitovat z Pannwitzovy závěrečné zprávy z 25.9.1942 tak jak je uvedena v Edici historických dokumentů Sv.1 od V. Šusteka: "Nebyl to protektorát, kdo vyslal muže vraždit. Byl to osobně Beneš, který agenty ještě před odletem přijal, který nedopřál sluchu varovnému hlasu Čechů obávajících se strašlivých následků této vraždy a který po činu vrahům poděkoval. Své dva krajany, pokládané již ve vlasti za charakterově pochybné darmošlapy a ožralce, muže policejně hledané, vybral k tomu, aby zde zanechali krvavou vizitku jeho tak zvané vlády. Pro Beneše a jeho okolí je příznačné, že k vraždění najali rasově a lidsky méněcenné subjekty....."