Každý má svou lajnu

Sport a láska, gympláci a průmyslováci. Příběh je jednodušší a časová rovina nepůsobí úplně přesvědčivě. Ovšem to nejpodstatnější - že nic není černobílé - autorka zachycuje přesvědčivě. Postava Vávy je osvěžující.

Kniha je o starostech a otázkách dospívajících dvojčat (Adam a Kateřina) v prostředí středních škol, sportovních utkání ve florbalu, jejich láskách, dění v rodině. Autorka sama prožila toto období florbalového sportu se svými dvěma syny. I kamarádi a spolužáci obou hlavních knižních postav řeší řadu problémů. Jde však také o závažné situace, vedoucí ke zranění při florbalovém utkání. Díky vzájemné komunikaci, překonání bariér komunikace také s pomocí malé Vávy (jako malé dítě je bez komunikačních bariér), která zde sehrává roli jakéhosi mediátora, se daří zvládnout nástrahy dospívání i problémy rodičů. Záměrem autorky je modelová podpora ke zdravé, otevřené komunikaci, založené na vzájemném porozumění a odpovědném jednání. Kniha je pro čtenáře výzvou k etickému pohledu na vzniklé problémy v kontextu společnosti, v niž se až příliš často problémy řeší s využitím finančních nástrojů. Bylo by zajímavé mít možnost přímé účasti na některé z besed autorky se čtenáři a sledovat diskusi právě o vztahu etiky a ekonomie, která se s etikou před více jak 100 rozešla. V 90. letech minulého století jsme se mohli v novinách dočíst o tom, že etiku zde nepotřebujeme, neboť tržní ekonomie vše vyřeší sama. Jde tedy v knize Každý má svou lajnu jenom o lajny na florbalovém hřišti?