Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
80%
(1 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
24.1.2025
Trestní právo nemám rád a příliš mu nerozumím – a už ho asi nebudu mít rád a nebudu mu rozumět. Fakt, to je vedle finančka a životka snad nejnudnější právní disciplína co znám (jakkoliv si uvědomuji, že je to patrně dosti neobvyklý názor).
Takhle knížka mě ale příjemně překvapila. Docela jsem si ji, při dílčích výhradách, i užil. Tématu se dotýká všestranně, pouští se pro jeho řádné prozkoumání...
Trestní právo nemám rád a příliš mu nerozumím – a už ho asi nebudu mít rád a nebudu mu rozumět. Fakt, to je vedle finančka a životka snad nejnudnější právní...
Trestní právo nemám rád a příliš mu nerozumím – a už ho asi nebudu mít rád a nebudu mu rozumět. Fakt, to je vedle finančka a životka snad nejnudnější právní disciplína co znám (jakkoliv si uvědomuji, že je to patrně dosti neobvyklý názor).
Takhle knížka mě ale příjemně překvapila. Docela jsem si ji, při dílčích výhradách, i užil. Tématu se dotýká všestranně, pouští se pro jeho řádné prozkoumání hluboko do vod trestního práva jako takového a nebojí se přicházet s relevantní a kvalitní kritikou. V několika bodech se naprosto shodujeme – ať je to naprosto vadné „vyloučení protiprávnosti“, při kterém nástroj ultima ratio zasahuje do prosté náhrady škody, ať je to formální podstata trestnosti, modifikovaná poněkud neobratně zásadou subsidiarity trestní represe a tak podobně. Jeho poznatky jsou opravdu dobré a jsem rád, že takové trestaře máme.
Samozřejmě, pro svou čtivost se kniha pouští poněkud excesivně do vod populární literatury – což je tendence, která je častá u knih od Legesu, byť je to patrně jen korelace, ne kauzální napojení. Kazuistika je zcela zbytečně naboptnalá a neustále se opakující – což je ale častý nešvar trestních právníků.
Jistou "kritiku" pak přirozeně z mé strany přináší fakt, že nemám rád institut krajní nouze, respektive snaha ho příliš právně racionalizovat. Je to v praxi snaha převést morální úvahy na úroveň úvah právních, což je podle mě nekorektní. Jako velký obhájce (před Melezerem a jemu podobnými) Kelsena bych se zde poněkud volnoprávně přihlásil k názoru, že není nic špatného na použití morálního úsudku v aplikaci práva, měli bychom si ovšem uchovat jasné povědomí o tom, co je právo a co je morálka. V této knize (ale platí to pro všechna pojednání o krajní nouzi) se autor až příliš často a až příliš nepoučen v etice, dopouští natahování hranic, které nejenže je nebezpečné, jelikož zatemňuje úsudek, je nadto směšné, protože až příliš očividně nemůže fungovat. To je ale můj ideologický postoj, pro nějž nelze hodnotit knihu jako horší, než ve skutečnosti je.
Takže tenhle kousek mohu jednoznačně doporučit, za mě je to ještě mnohem lepší, než jsem si kdy dovolil čekat. Bravo.
Číst více
Číst více