Křičím: „To jsem já.“

Marketing doprovázející tuto knihu vás trochu navede na scestí, že se jedná o přehlednou a objevnou publikaci jdoucí po historii tuzemských zinů. Pak může čtenář snadno dojít k lehkému zklamání - stejně jako já - protože tím tato kniha rozhodně není. Až na pár výjimek (stať o sci-fi fanzinech a částečně o comix zinech) se jedná spíš o jakési črty různých autorů, kde forma vítězí nad obsahem, a které se drží spíš na hladině a do neprobádaných hloubek tuzemského zinařství se moc nepouští. Na druhou stranu musím vyzdvihnout samotnou snahu, takovou knihu vydat, udělat ji bilingvní a dát si záležet na grafice i vzhledu. Kniha je vizuálně opravdu pěkná, tištěná na papíře masivní gramáže se zajímavou vazbou. Pokud tedy o zinech a jejich subkultuře nic nevíte, jednoznačně doporučuji jako poutavý úvod do tohoto úžasného světa, jestliže jste již potrefení kulturou "vystřihni a nalep", žádné překvapení vás nečeká, ale také nebudete nijak uraženi ani atakováni myšlenkou o vyhozených penězích.

Velice zajímavá "brožurka", kterou lze slupnout za večer. Je dvojjazyčná, takže čtete jen polovinu textu :-) A kromě toho značnou část obsahu samozřejmě tvoří ukázky oněch fanzinů, o kterých to celé je. Takže to čtení pěkně odsýpá. Je to bezva a je to zajímavé. Osobně jsem nejvíc ocenil povídání o komiksových, sci-fi a počítačových fanzinech, protože tyhle všechny znám osobně jako čtenář z počátku devadesátých let. Ale i u těch ostatních oborů (metal, hardcore/punk, feminismus) jsem se poučil a dozvěděl něco nového. Snad jen ty fotografické ziny, ty mi přišly jako z jiného světa. Autorem této části jsou Nanoru a Turek, o kterých si už delší dobu myslím, že by se neměli projevovat psaným textem. Pokud jsou v jejich sděleních nějaké myšlenky, tak se dokonale rozplynuly a byly zadupány zřejmě záměrně nečitelným flow. Holt umělci :-)