Labuť a lovec

Netušila jsem, co mám od téhle útlé novely čekat, o to příjemnější to bylo překvapení. Po pár řádcích jsem byla vtažena do příběhu a užívala si lehce mýtický příběh z doby dávno, dávno minulé. Poetický, a přitom specifiky strohý jazyk, evokující mluvu našich předků, krásné obrazy divoké, dosud neporušené přírody, detailní popisy běžného života sběračů a lovců, to všechno skvěle funguje dohromady. Je znát, že autor nepodcenil přípravu a pečlivě nastudoval dostupné informace o nalezištích a dochovaných artefaktech. Pokud se vám líbí filmy jako Volání rodu, Po veliké řece, nebo jste četli Minehavu, bude vás tenhle výlet do minulosti určitě bavit.

I mně asi jako hodně čtenářů Labutě a lovce v počátcích mých čtenářských zážitků formoval Eduard Štorch a Josef Augusta, a pokud bych tuto Neolitickou novelu měl s něčím srovnat, tak právě s dílem Josefa Augusty, asi kvůli tomu jak píší někteří komentující, díky absenci přímé řeči v ději, v případě jeho zvířecích hrdinů je to samozřejmé, a i když je to dlouhá doba co jsem to četl, tak si některé jeho povídky dobře pamatuji. Pokud jde o samotné dílo Jiřího Březiny, tak se mi líbilo a můj pocit z toho je překvapivě i když básně normálně nečtu hodně lyrický.