Landlines

Mělo to cenu. Prožít, napsat i přečíst.

Několik míst prvního dílu Pobřežní cesty se mi letos podařilo navštivit. Se třetí knihou Po stezkách jsem se naopak vracela do míst a na traily Skotskem a částečně Anglií již prochozené. A byl to krásný návrat (i když ty čtené davy na West Highland Way mě vyčerpaly, já měla to štěstí je začátkem deštivého května nepotkat stejně jako pakomárce). Rynor opět mistrně vypráví o krásách i strastech dlouhých poutí a života, zachycuje přírodu v její hloubce, popisuje zajímavosti a dobrá i uspěchaná až nepříjemná lidská setkání, apeluje na ochranu přírody a nezastírá problémy ve Skotsku i Anglii (země, které si já, pravda, dokážu přes častou návštěvnost idealizovat). V první knize byli k cestě donuceni, teď už putují z vlastní vůle, jsou mnohem zkušenější a mnohem více si vše přes nelehké podmínky užívají. Přirozeně inspirující. Lepší knižní začátek roku jsem si nemohla přát. "Pajdám pryč. Vypadá to, že nezáleží na tom, na které straně meze stojíme: chorobná potřeba bránit vlastní hranice je lidem vrozená (...) Všichni žijeme v jedné společné zahradě, ale místo abychom si ji užívali a kochali se její krásou, neumíme nic než se hádat, komu patří včely."