Laura Deanová mě už zase nechala

Tak jsem se vrátil o šestnáct let nazpátek a cítil se podobně, jako při čtení Pod dekou Craiga Thompsona. Já tyhle romance o rozpadajícím se vztahu, který třebaže vypadá osudově, v jádru není úplně zdravý, prostě můžu. A je přitom úplně jedno, zdali se jedná o lesbičky nebo gaye, základ je pořád stejný. Láska umí být pořádná mrcha, obzvláště, je-li člověk v emocionálním rozpuku a žije v domnění, že „tady a teď“ je synonymem pro „napořád“. Mariko Tamaki patří k těm nemálo autorům, jež dokonale zvládají zachytit citovou rozmanitost všedního dne, aniž by zároveň sklouzli do kýčovitého patosu plného vzdechů a nářků, přičemž jemná kreslířská linka Rosemary Valero-O'Connellové tomu dává ještě o rozměr víc. Mě se komiks Laura Deanová mě už zase nechala jednoduše líbil moc a vůbec jsem neřešil, zdali je celý ten humbuk kolem úspěchu zapříčiněný pouze LGBT tématikou. Jakmile to jde od srdíčka, snadno propadám příjemné melancholii, ovíněné smysluplným poselstvím. A od toho takové příběhy jsou.

"Lauru Deanovou" jsem původně neměla v plánu si pořizovat ani číst, ale na Světě knihy jsem nakonec podlehla a knihu si koupila. A dnes jsem po dočtení ráda, že se mi tento příběh dostal do rukou. Komiks se zabývá nelehkým tématem toxického vztahu a jak je takový vztah náročný pro tu druhou stranu, která tu toxicitu nezpůsobuje. Autorka na příkladu hlavních hrdinek ukazuje, co to s člověkem dělá a jaká je to zátěž v takovém vztahu-nevztahu fungovat. Nabízí zároveň možné řešení. Pro mladé lidi, kterým je kniha určena především, to dle mého může být poukazem na to, že takové vztahy bohužel existují a že i to je bohužel někdy součástí lidského života. Ale že i takovýto těžký vztah se dá nějak řešit. Zároveň se tu řeší i důležitost přátelství a jak důležité to je tu být pro své přátele, dodržovat sliby, postavit se jeden za druhého, pomoci si... Grafická stránka knihy je krásná. Jednak kresby samotné se mi moc líbily, ale i ta škála barev se mi zdála příjemná na pohled. Ilustrátorka volila minimalistické pojetí v počtu užitých barev (bílá, černá, šedá, pastelově růžová), takže to na sebe zbytečně nestrhávalo pozornost. Celkově to tak dohromady dává velmi příjemný počin, který je ve svém žánru podle mého dost nadprůměrný.