Ledově klidný

Parádní romantika se sladkými, drsnými hokejisty u které jsem se fantasticky bavila :-) Mezi zatnutými zuby sem bolestivě syknul, protože se mi najednou zakousl do svalu mezi krkem a ramenem a začal sát jako divý. Choval se jako Edward Cullen, ale jeho černé vlasy a modré oči připomínaly spíš Damona Salvatora. I když byl hrozně sexy, neznamenalo to, že bych si chtěl hrát na upíra. „Do prdele, co to děláš?“ zeptal jsem se a opřel se mu do hrudi, abych ho odstrčil. Odtáhl se, podíval se mi do očí a zamrkal, jako kdyby byl vzorem nevinnosti. Ale v koutcích rtů mu pohrával úsměv. „Říkal jsi vysát a já tě poslechl.“ „Ty jsi to věděl, ještě než zavolal.“ Přikývl. „Protože jsem to zjistil jako první, řekl jsem mu, že tě chci překvapit. A tak jsem objednal ty podkolenky. Přišly dneska ráno a já dal Louisovi vědět, že to bude dneska.“ Nebyl jsem si jistý, jestli se mám tvářit překvapeně, nebo naštvaně. „Jak dlouho jste mi to vy dva tajili?“ Tentokrát nejistě pokrčil širokými rameny. „Myslím, že asi tři dny?“ Jo, určitě naštvaně. „Věděl jsi to několik dní a nic jsi neřekl?“ „Musel jsem počkat, až přijdou podkolenky,“ bránil se.

Nevím, co mě víc zmátlo – jestli děj plný napětí a testosteronu, nebo ta jména, která jsem si celou dobu pletla jak ponožky po praní. Quinn, Oakley, Oinkley, Quoaklin... už jsem fakt nevěděla, kdo do koho mlátí hokejkou a kdo po kom vrhá spalující pohledy přes šatnu. Příběh začal jako klasická „nenávidím tě a nejradši bych tě sejmul na ledě“ romance. Pak přišla fáze „budeme hrát za stejný tým, takže tě sejmu jen trochu“, následovaná „teď jsme soupeři, ale máš vážně sexy ramenní chrániče“... a nakonec jsme skončili u „nemůžu bez tebe žít, pojďme si to rozdat kdekoliv. Quinn a Oakley byli jak králíčci Duracell s proteinem – nezastavitelní, nevyčerpatelní a vždy připraveni na další kolo. V podstatě žili na hokeji a živočišné touze. Prakticky každý dialog začínal sarkasmem a končil v posteli. A já? Já si to užila jak divák na tribuně, co dostal pukem do hlavy a místo bolesti cítil jen čirou romantiku. Ale fakt… příště prosím jednodušší jména. Třeba Pepa a Karel. Díky.