Velmi slušné mrazivé postapo Jiřího Sivoka plné násilí, zmaru, beznaděje a zvěrstev, člověka rozhodně nenechá chladným, zvláště když si uvědomí, že obdobné hrůzné, lidskosti se vymykající, zrůdné skutky se děly ještě v nedávné minulosti a je otázkou, čeho se může lidstvo ještě dočkat - mám obavu, že světlé zítřky to asi nebudou :-(

„Když zažiješ konec světa a uvědomíš si, že líp už bylo, vezmeš si domů z nemocnice, co můžeš, a to i když za to hrozí provaz.“ „Teď jsme vážně v hajzlu.“ Šestý příběh z edice „Zrnka temnoty“ je zas úplně něco jiného, než ty předcházející. Tohle je první sci-fi v tomto uskupení knih o utrpení. A zároveň je to postapokalyptický. Opět jsem v tom viděl dost příběhů, které jsme mohli číst u jiných spisovatelů. Mám pocit, že zatím všichni, kteří přispějí do této edice, tak trošku čerpají z myšlenek jiných tvůrců. Ale zatím ani jeden příběh nebyl čistým „opisováním“ jen využitím situací, které dotyčný spisovatel použil ve svém příběhu. Citát: Bůh byl opravdový šprýmař. Ne jinak je tomu u Jiřího Sivoka. Zatím je to první příběh, který jsem od tohoto spisovatele četl. Nejsem vyloženě zklamán, ale zas není důvod k nějakému běsnění. „Líp už bylo“ je prostě postapo se vším, co k takovému žánru patří. Bandy nebezpečných individuí, nějaká ta láska, překážky, které je nutno překonat, nutná smrt a hlavně, má to cíl. České Budějovice. Že se od cíle tak trochu vzdálíme není podstatné. Absence humoru je dána tomuto vážnému tématu. Malá ochutnávka: Je to trest za slabost. Neochránil jsi ji. Neochránil jsi tátu. Zabil jsi ho. Ne Vlčák, ale ty. Teď se v bolesti zrodí nový člověk. Jenže problém u mě nastal, že jsem v podstatě nevěděl, který z nich je hlavní hrdina a kterému mám fandit. Vlastně mě hlavní postavy (i Daniel Hejtman) ke konci hodně zklamaly. Jakoby se změnilo jejich myšlení a tak trošku otočily na jinou stranu. Tak že, co se mi třeba na začátku líbilo u Petra Sněžína, ke konci příběhu jakoby to celé popřel. Hned po první scéně se pan spisovatel přesunul k jiné postavě a tak čtenář trochu tápal, kdo je kdo. Navíc je tu pár postav, které si zaslouží více prostoru (ten jim však není dán). Ve své podstatě je to průměrný příběh, jejímž přečtením však nic neztratíte. Citát: Když se člověk směje, většinou tě v druhé chvíli nevykuchá nožem.