Lucerna

Jsem generace která musela na střední škole k maturitě přečíst alespoň jedno dílo od Aloise Jiráska (a nesměly to být Staré pověsti české). Vybrala jsem si toto nejútlejší dílo a neskutečně jsem trpěla (a na to, že jsem od dětství hodně a všechno četla, opravdu velmi trpěla). Na některou klasiku prostě nemám. Když jsem nedávno při mém pátrání po historii mé rodiny zjistila, že Alois Jirásek se osobně znal s jedním z mých prapředků a že osobnost mlynáře byla částečně inspirována i jím (možná, ale internet ví všechno :-)), cítila jsem nutnost přečíst si tuto divadelní hru znovu, ale tak nějak to pořád mám za max. 3 hvězdičky. Jiráska prostě číst neumím.

Bylo to příjemné čtení, především díky jazyku, který Jirásek používá.