Magické pouto

Akčnější, nápaditější, megalomantičtější a dějově propracovanější než předchozí Drsná magie. Stále mi však chybí autorova přízračná ich-forma a odlehčující humor, pro který jsem si jej tolik oblíbil. Prostě už to není americký Jiří Kulhánek, ale spíše kanadský Miroslav Žamboch. Je ovšem znát, že tuhle sérii pojal Larry Correia skutečně velkolepě a na rozdíl od Lovců monster to není pouze bitka vedle bitky, ale za vší tou řezničinou se skrývá i poměrně spletitý děj. Samozřejmě v mezích žánru, morálky a zákona. Tím však nechci říct, že by druhý díl Grimnoirských kronik dával hrdinům nějaký prostor na vydechnutí a nevedl je z jednoho boje o přežití do druhého. Přičemž právě stylová atmosféra třicátých let minulého století tomu všemu dává ten správný říz. Dochází k nečekaným spojenectvím, nehezkým odhalením a osudovým rozhodnutím. Dobrodružství podmalované střelbou z Thompsonů má tak pro mě opravdu jen jedinou vadu na kráse - až příliš čerpá náměty z dlouholeté historie komiksových X-Menů.

Akční jízda v alternativní historii třicátých let USA. Poté, co se Grimnoir vypořádal s rozpínajícím se Impériem, by se mohlo zdát že se dostanou na výsluní přízně mocných. Je tomu však naopak, vzrůstající odpor vůči Aktivním sílí nejen mezi obyčejným lidem, ale především mezi různými vládními agenturami, které ve svém boji o moc neváhají použít jakékoliv prostředky. Druhý díl Grimnoirských kronik není tak přímočarý jako jednička, máme tady více vedlejších zápletek a i v rámci rytířů možno sledovat různé skryté zájmy. Ocenil bych záporné postavy - především agenta Crowa a Torua - každá projde v příběhu zcela jiným vývojem, ale obě bylo radost číst.