Máma má alzheimera

"Pokud budeme žít dost dlouho, dožijeme se Alzheimerovy choroby všichni." (MuDr. Tolar) Vždycky jsem říkávala, že já budu žít do 140. Později jsem to snížila na 120 a teď si raději užívám každého dne bez velkodušných plánů. A myslím, že dělám dobře, protože dr. Tolar by mi býval vzal vítr z plachet. Taky je to pár let, co nám na Alzheimera umřela na kost vyhublá (teď chápu proč) teta a mě tato nemoc (je to ještě nemoc?) od té doby straší čím dál víc vzhledem k dědičné dispozici. V tuto chvíli se nicméně více obávám o své rodiče než o sebe. I proto jsem sáhla po této knize. Jsem opravdu ráda, že jsem si knihu/deník ze života s Alzheimerem přečetla. Příběh Zdeničky je nicméně ryze osobní, stejně jako přistup jejích dcer a dalších členů rodiny, a nelze jej proto brát jako mustr. Sama nevím, jestli bych měla odvahu nechat svou maminku samotnou doma poté, co bych našla na hořícím sporáku rozžhavený hrnec spálený na uhel, protože se jí vaření vykouřilo z hlavy, nebo kdybych ji nacházela samotnou v pyžamu na ulici či dokonce ležet na zemi. I když tady pochopitelně člověk bojuje s tím, zdali je institucionální péče lepší než domácí. Viděla jsem to na mojí tetě a měla jsem tehdy pocit, že ta v instituci, kam ji umístila moje sestřenice poté, co teta na plynový hořák postavila plastovou varnou konvici, šťastná není. Jak to ale posoudit u člověka, který vnímá realitu odlišně od zdravých lidí, to taky nevím. A teď taky chápu, že její strašidelná vyhublost krátce před smrtí nemusela být výsledkem špatné péče pečovatelek. Bezpečnost rodiče nakonec asi převládne nad pocity krkavčí dcery. Tak či onak, před realitou nelze zavírat oči a já budu našim starouškům držet palce, ať ještě dlouho, nejlépe vůbec, nespadnou do této stále se zvětšující skupiny seniorů, které jejich duševní "vývoj" přivádí do stavu nevratné regrese, a to až na samý počátek lidského života v podobě nemluvněte.

Kniha je napsaná s velkou láskou a porozuměním. Je napsaná naprosto pravdivě. V mnoha situacích jsem poznávala sebe i svoji maminku. Před každým, kdo toto prožije, smekám. -Člověk má rýmu, rakovinu nebo spalničky. Alzheimer má člověka. -Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. -Alzheimerova choroba člověku postupně vezme úplně všechno a nedá vůbec nic.