jak nejsem povídkový, tak touto sbírkou "obrazů z budoucnosti" jsem okouzlen podobně jako Příběhy vašeho života od Teda Chianga; snad jen kromě povídky Liddy s fantaskním motivem (křídla tu ovšem chápu jako symbol dospívání) jsou ostatní zasazeny do více či méně vzdálené "reálné" budoucnosti bez "magických" propriet kdo čeká akci, a jak se dnes říká, "epické" vyprávění, bude zklamán (jak čtu z komentářů níže), protože Kim Fu se dělí se čtenářem o dojem, emoci, niterný stav, který nastává po zážitku zachyceném příběhem, a k jeho navození či rozšifrování čtenář potřebuje obdobnou životní zkušenost = možná hledám v povídkách to, co do nich autorka sama nevložila, ale to není v beletrii podstatné, mě oslovily téměř všechny (Písečný muž, Panenka, Dvacet hodin) povídky Kim Fu jsou mimořádně empatické sondy do nejhlubších duševních stavů a prožitků člověka, a kdybych měl hledat společného jmenovatele, použil byl slov jako "samota", "opuštění", "vydělení", "prázdnota", "nemožnost dorozumět se s druhými", "nepochopení", "neschopnost naslouchat blízkým" = ostatně tak typickými pro současnou společnost

Cosi mi to připomnělo ač jsem si dosud nevzpomněla co, možná film, možná jen nějakou situaci. Ale něco takového jsem zcela určitě četla poprvé. Velmi originální sbírka, která ale slibuje víc než nabízí. Povídka, která zde vyskajuje z hromádky průměru se jmenuje Chronokostky. Jazyk autorky je střídmý, přesně mířený, svižný a bez zbytečných slov a obratů. Takhle si představuji výbornou povídku. Geniální. Tím rozhodně neříkám, že ty ostatní jsou špatné. Vůbec ne. Jen po nich nezůstala žádná výrazná emoce a do týdne je všechny velmi pravděpodobně zapomenu.