Měsíční svit

Dokonalé. Miluju Vtipálka a jeho smysl pro humor a módu. Stejně tak miluju smrtícího Nika, který na svého mladého bratříčka nedá dopustit. :)) Kniha je vtipná,originální a se skvělou zápletkou. Nemám co vytknout. Prostě perfektní. ;) ~ Robin už nejspíš dotelefonoval a za pět minut se objevil se sluchátkem v ruce. „To je Kaleb,“ prohlásil a rty měl bílé vzteky. „Chce s tebou mluvit.“ Nebyl jsem si jistý, proč se mnou a ne s Nikem, ale přijal jsem telefon se vším nadšením, jaké bych projevil, kdyby mi podával piraňu, která právě ucítila krev. „Zmrde,“ prohlásil jsem rázně místo pozdravu. To není zrovna nejdokonalejší telefonická etiketa, ale na nic lepšího jsem se nezmohl. „Také ti přeju dobré ráno, Kalibane.“

Přestože se Měsíční svit jen hemží vlkodlaky, není název spojen s temnou nocí, bledým měsícem ani se strašlivou vlčí proměnou. Měsíční svit je ve skutečnosti hráčské doupě určené výhradně pro ty, kdo se nemohou nazývat lidmi. Bratři Leandrosové tady mají práci a není jejich vinou, že se dost ošklivě zvrhne ve zběsilou vlnu zabíjení. To, co známe z první knihy cyklu, dostáváme znovu v plné parádě a jen s kosmetickými úpravami. Děj je opět přímočarý, svižný a valí se nezadržitelně vpřed. Cynických a sarkastických hlášek také neubylo, jen už začínají trochu míjet cíl a působit lehounce samoúčelně a obehraně. Ještě to není na házení flinty do žita, ale bojím se, že kolovrátkovitost je na spadnutí a s dalším pokračováním by se mohla stát otravná. Zatím vítězí příběh a originalita New Yorku, obsazeného monstry a příšerami. Trochu se přitom sice zapomíná na lidi, takže Niko Leandros je nakonec jediný z celého miliardového společenství, který zastupuje lidstvo v tomto mumraji všemožných bytostí a stvůr, ale třeba se v budoucnu ještě dočkáme nějakých zajímavých interakcí. Měsíční svit je každopádně nenáročné, zábavné čtení, jako dělané na provětrání šedých mozkových závitů.