Město z popela

Clary se nám už trochu oklepala ze zjištění o existenci paralelního světa plného upírů, vlkodlaků, čarodějů, víl, démonů a dalších entit. Paradoxně pro ni budou víc ohromující zjištění o jejím vlastním původu a rodině. Ve druhém díle ságy o lovcích stínů Město z popela opět nechybí napětí, akce, překvapivé zvraty a síly, proti kterým je potřeba zakročit a zachránit jak svět, tak podsvět. V docela velké míře se zde řeší citové vztahy mezi hlavními hrdiny. Opět dojde k více či méně očekávaným odhalením a seznámíme se s dalšími obyvateli této podivuhodné říše.

Buď mě zcela pohltil svět lovců stínů, nebo autorka literárně víc vyspěla. A možná taky obojí. V knize jsem nenašla hluchá místa, dialogy postav už neměly nádech trapnosti, děj mi přišel mnohem zajímavější a vtipnější než v předchozím díle, na konci jsem byla dokonce trochu dojatá. Některé věci jsem si přála, aby se nestaly, z něčeho mi bylo smutno, některé Claryino chování mě hrozně vytáčelo (ale asi proto, že jsem tým Jace a zároveň mě rozčilují potřeby sebemrskačství), ale to už k životu, i tomu knižnímu, zkrátka patří... Teď už můžu říct, že toto je první fantasy od Harryho Pottera, které mě opravdu nadchlo, tak jen doufám, že si udrží úroveň a mou pozornost. Dlouho jsem váhala nad počtem hvězdiček, po závěrečné scéně na lodi nakonec dávám s klidným svědomím plný počet.