Millennials

Vlna ohromného zájmu díky Instagramu a Leoši Marešovi, který vytáhl autorku na výsluní udělala své. Jak sama autorka říká, ten zlom nastal přesně 3. dubna 2024, když ji provařil na Evropě 2 a od té chvíle se jí proměnil život v krásný sen, ze kterého se nechce probudit. (DVTV). Popularita však bohužel předčí samotné texty i přednes, které pro mne jsou zklamáním. Některé kousky, v nichž se autorka vypisuje ze svých traumat, jsou jímavé svou přímostí, upřímností, a vzbuzují soucit s těžkým dětstvím. (To by ale vzbudil jakkoli dobře či špatně napsaný text). Cítím z nich však určité (byť nechtěné) hraní na city a patos, což podtrhuje právě autorský přednes, zvlhlý oči, drmolení, kterému není rozumět. Proto je třeba to slyšet vícekrát. (a číst u toho text). Podobných textů a slovních hříček jsou plné literární servery, kde se lidé vypisují již od 90. let; to ale ještě nebyl Instagram.

Některé texty (básněmi bych to úplně nenazvala) jsou zajímavé, autorské čtení tomu dodává hloubku, ale zbytek textů mi přijde jen jako rychlé doplnění knihy, aby se dala, co nejrychleji vydat. Slabé a jednoduché rýmy a jednoduché, které napadnou kdekoho v útlém věku, rádoby originální slova a anglické výrazy jsou značně na škodu a zní to spíš trapně. Vzhledem k tomu, že se jedná o generaci mileniálů, tak tam ta zpatlaná angličtina nemá moc co dělat. To je spíš líbivé pro generaci Z. Dvě hvězdy jsou za zajímavý obsah některých textů a za grafiku knihy, vyloženě forma výrazně pokulhává.