Millennials

O autorce jsem nic nevěděla a narazila jsem na knihu náhodou. Až poté jsem si našla její profil na instagramu. Některé básně mě dojaly, přišlo mi, že se něčeho dotkla, i ten přednes byl něčím jiný, originální. Ale celkově jsem úplně nevěděla jak hodnotit. Nevím jestli to má trvalejší hodnotu, jiné básně se mi prostě líbí víc. Tady je to trošku postavené na tom mediálním humbuku.

Vlna ohromného zájmu díky Instagramu a Leoši Marešovi, který vytáhl autorku na výsluní udělala své. Jak sama autorka říká, ten zlom nastal přesně 3. dubna 2024, když ji provařil na Evropě 2 a od té chvíle se jí proměnil život v krásný sen, ze kterého se nechce probudit. (DVTV). Popularita však bohužel předčí samotné texty i přednes, které pro mne jsou zklamáním. Některé kousky, v nichž se autorka vypisuje ze svých traumat, jsou jímavé svou přímostí, upřímností, a vzbuzují soucit s těžkým dětstvím. (To by ale vzbudil jakkoli dobře či špatně napsaný text). Cítím z nich však určité (byť nechtěné) hraní na city a patos, což podtrhuje právě autorský přednes, zvlhlý oči, drmolení, kterému není rozumět. Proto je třeba to slyšet vícekrát. (a číst u toho text). Podobných textů a slovních hříček jsou plné literární servery, kde se lidé vypisují již od 90. let; to ale ještě nebyl Instagram.