Steelovou čte babička, tlumočím její dojmy. Je to rok od roku horší, autorka stárne a je už "vypsaná", ovšem do smyslu, že už asi nemá co říct. Babička přečetla vše, co napsala, nová vydání mají sice krásné obálky, ale s dějem je to horší a horší. Velké množství postav a stálé omílání toho, co už víme, nic do hloubky, jak zde ostatně už zaznělo v ostatních komentářích. Knihu si stačí půjčit, pokud Vás vyloženě zajímá, o co jde, ale když nepřečtete, o nic nepřijdete.

Příběh ze studentského internátu byl na Steel dost netypický, rychle jsem se začetla a jakmile jsem se dostala k zápletce, rozjela se mašinerie lží, policejního vyšetřování a složitých morálních rozhodování. Tím bohužel to zajímavé skončilo, myslím, že knize by prospělo, kdyby se Danielle víc do hloubky rozepsala o tom, jak se aktéři cítili a co prožívali.