Morávkova zpověď Věřím v Boha a své pistole

Kniha je kombinací románové fikce - převážně monologem hlavního hrdiny a po jeho smrti dovyprávěna autorem - a literatury faktu, kdy jednotlivé údaje v románu, ať již věcné, místní, časové a i jiné jsou pomocí množství odkazů vysvětlovány a také je doplněno velké množství ( převážně ) fotografických příloh.

Opravdu skvělá kniha, na kterou jsem se dlouho těšil. Jedná se o románovou podobu literatury faktu založenou na obrovském množství historických materiálů. Podobou se jedná o deník škpt. Václava Morávka, takže drtivá většina knihy je psána v ich-formě. Děj začíná připojením Václava Morávka k odbojové skupině Tří králů a končí 50. lety, kdy se osudy všech zúčastněných osob uzavírají. Vše je skvělé čtivé, napínavé a neskutečně zajímavé. Výborně zpracováno. Jako mnoho ostatních čtenářů jsem měl problém s velkým počtem poznámek (byť byly neskutečně zajímavé) a s tím souvisejícím neustálým přetáčením stránek k poznámkovému aparátu na konci knihy. Navíc když se nejvíc odkazů nacházelo v těch nejnapínavějších pasážích... Mnohem více bych tedy uvítal poznámky pod čarou. Nejvíce mě však mrzely chyby zejména ve zmíněném poznámkovém aparátu, a to v podobě chybějících slov nebo chyb ve jménech (např. JUDr. Marie Horáková?!). Ačkoliv byly podané informace zajímavé a vyčerpávající, zasloužily si lepší korekturu. Po obsahové stránce jsem s knihou maximálně spokojený a mohu ji vřele doporučit každému, kdo se chce něco dozvědět o jedněch z nejstatečnějších lidí, které tato země měla. A třeba se někdy dočkáme i "Mašínovy zpovědi", to by byla bomba!