Most duší

Přiznám se, že Tunel kostí mne bavil o chlup víc než Most duší. Ale je to možná dané tím, že jsem prostě četla dva díly rychle po sobě a byla jsem třeba už moc přesycená. Ale to nic nemění na tom, že ta základní premisa téhle série mne prostě stále baví. Tentokrát Cassidy řeší zatím největší svůj problém a prochází svojí nejtěžší zkouškou, čelí zatím dosud nejtěžšímu a nejsilnějšímu nepříteli. A do toho se musí snažit, aby nepřišla nejen o sebe, ale také o své dva nejbližší přátele. I zde se potkáte s příjemně svižným stylem psaní, s příjemně tajemným nepřítelem, ale je to tentokrát o trochu vážnější než předchozí dva díly. Aspoň takový to na mne dělalo dojem. Což ale samozřejmě není myšleno jako nějaký zápor. Zároveň jsem zvědavá, zda autorka přijde s nějakým dalším pokračováním a jakou zápletku si vymyslí tentokrát, aby to bylo pořád stejně napínavé, svižné, akční a čtenář se do toho dobře položil jako u těch prvních tří dílů, ale zároveň aby autorka nevykrádala sebe samu. Uvidíme. Každopádně tenhle titul pro mne za 4 slabší hvězdy, spíš už ke 3,5. Ale pořád fajn. A pokud vás tahle série dosud bavila, tak vás bude nejspíš bavit i tento díl.

Victoria Schwab je skvělá vypravěčka s úžasnou fantasii. I když je tato série kraťounká, je senzační a nabitá dějem ! Tentokrát navštívíme New Orleans !!! spoiler: S rachotem kolem nás projede kočár tažený koňmi. Pak v opačném směru pohřební vůz. A to nejsem v Závoji. Tohle je živá, dýchající verze New Orleansu. Jsme ubytovaní ve Francouzské čtvrti, kde mají ulice jména jako Bourbon nebo Royal, budovy jsou nízké a přikrčené a kované železné mříže balkonů lemují průčelí každé budovy jako popínavý břečťan. Je to střet barev, stylů a zvuků. Dlažební kostky a beton, zkroucené stromy a převislé liánovité rostliny. Žádné místo, které jsem kdy navštívila, v sobě nemělo tolik protikladů. Edinburgh, ve kterém se natáčel první díl pořadu, byl vlhký a šedý, město starých kamenů a schovaných uliček, s historií na každém rohu, i nahoře na povrchu. Paříž byla naopak jasná a čistá, samé zlatě zdobené ornamenty a široké ulice, její tajemství pohřbená pod zemí. New Orleans je – něco jiného. Není to místo, které lze zachytit na fotce. Je hlasité, přelidněné a plné věcí, které se k sobě nehodí, klapot koňských podkov se tluče s klaksonem a saxofonem. Je tu spousta restaurací, tetovacích salonů a obchodů s oblečením a mezi nimi vsazené výklenky se svíčkami, kamínky a obrázky svatých, zářící neonové znaky ve tvaru ruky s dlaní obrácenou nahoru a křišťálové koule. Nedokážu rozeznat, do jaké míry jde jen o přehlídku pro turisty a do jaké míry je to skutečné. A navrch toho všeho – nebo spíš za tím vším – duní Závoj, plný duchů, kteří chtějí být spatřeni a slyšeni.